Potřebujete vidět, slyšet, cítit, nebo rozumět? Rozlišení čtyř komunikačních typů přineslo do škol změnu, líčí spoluzakladatel Projektu Budoucnost

Spoluzakladatel Projektu Budoucnost Václav Flíček popisuje, že ke světu, ve kterém chce, aby žily jeho děti, vedou mimo jiné cesty skrze výchovné metody pro učitele a rodiče. Jednou z nich je Tygří svět manželů Kamily a Petra Kopsových.

Václav Flíček|foto:Judita Šímová, Český rozhlas

„Tygří svět je jednoduše uchopitelná metoda, a to jak pro děti, tak pro pedagogy a rodiče. Spočívá v tom, že si externalizujete svého tygra. On je vyjádřením vaší podstaty. Vyprávíte, co ho tíží, co má za problémy, nebo naopak, v čem je dobrý,“ vysvětluje.

Podle Václava Flíčka není tohle uvědomění si svého já v psychologii nic nového, ale skvěle funguje. „Zvlášť u dětí, protože daleko snáz popíší, co se děje jejich tygrovi, než co se děje jim samým. K uvědomění dochází u člověka až kolem dvanáctého roku věku. Tehdy teprve chápe svoji podstatu a dokáže mluvit o svých pocitech a potřebách, ale o svém tygrovi dokáží děti mluvit hned, říká.

Komunikační typy

Druhým základním kamenem metody manželů Kopsových jsou čtyři komunikační typy. „My se do nich rodíme. Ke vší smůle neplatí, že bychom je dědili po rodičích. Může se stát, že přijdeme na svět s typem sluchovým a potřebujeme věci od lidí slyšet, ale když máme třeba tátu, který je typ obrazový, tomu stačí věci vidět a moc neposlouchá, tak vznikají konfliktní situace,“ líčí Václav Flíček s tím, že i v jakémkoli jiném každodenním kontaktu dochází často k nedorozuměním jenom proto, že o sobě prostě nevíme, že jsme odlišné typy.

Další dva typy jsou pocitový a rozumový. „Rozumový typ je velmi blízký tomu, v čem dnes žijeme, protože náš svět je hodně rozumový. To znamená, že všichni se aspoň částečně musíme tomuto typu naučit. Rozumový typ potřebuje věcem rozumět, zatímco pocitový typ se naciťuje,“ doplňuje Václav Flíček.

„Pozorovatel“

Na rozpoznání konkrétního typu existují docela jednoduché návody. „Stačí si sám o sobě uvědomit, klidně i přes toho tygra, co je mi nejbližší, nepříjemnější. Například, když si představím nějakou situaci, tak ji vidím? V tom případě budu nejspíš obrazový typ, nebo nějaká jeho kombinace, což je nejčastější případ,“ popisuje Václav Flíček.

„Posluchač“

Sluchový typ zase podle něj vnímá i to, co uši ostatních ignorují. „Například když v průběhu práce, do které je hluboce ponořen, zazní neurčitý zvuk z dáli, jiné typy si ho ani nevšimnou, protože jsou soustředěné, ale sluchový typ zbystří a hledá, co se děje,“ upřesňuje.

„Rozumbrada“ a „cíťa“

Rozumový typ se zase snadno pozná podle toho, že potřebuje věci chápat. „Je přemýšlivý a používá klíčová slova, jako například: Rozumíš mi? Vysvětli mi to,“ objasňuje Václav Flíček. Svá klíčová slova mají i ostatní typy. „Sluchový typ řekne: Poslouchej mě. Obrazový se zeptá: Vidíš to taky tak? Pocitový: Cítíš to? Takže podle těchto slov se dají typy velice snadno identifikovat,“ dodává.

Stačil rok a přišla změna

Povědomí o jednotlivých komunikačních typech se podle Václav Flíčka ve školství velmi rychle projeví. „Rok jsme pracovali se šesti třídami na čtyřech školách v Jihočeském kraji a máme silnou zpětnou vazbu od učitelek i od dětí, že došlo ke zlepšení třídního klimatu, a to výrazně. Jestliže chápete svoje potřeby, dokážete o nich mluvit, tak potom jste schopni respektovat potřeby ostatních,“ uvádí.

Některé paní učitelky si prý uvědomily, že jim tři čtvrtiny třídy nemohly rozumět, jestliže vysvětlovaly látku skrze svoje chápání, svůj typ. „Jedna pedagožka vyprávěla o holčičce, která ji otravovala neustálým dožadováním se pozornosti. A najednou stačilo říct: Aničko, já tě slyším. Sluchově zaměřená dívenka se ujistila o tom, že je vnímána, a uklidnila se,“ vzpomíná Václav Flíček.

Jiná, začínající učitelka, která dostala velmi problémovou třídu, zjistila, že toto povolání chce dál vykonávat, ačkoli ještě na začátku školního roku ho chtěla vzdát. „A všechny paní učitelky pochopily, že nejsou ony versus děti, ale jeden velký tým. A už tohle pochopení je základem toho být skvělý učitel, protože vás najednou děti berou úplně jinak,“ uzavírá Václav Flíček.

Celý rozhovor s Václavem Flíčkem o jeho zkušenostech z Projektu Budoucnost, inspirativních příbězích i o tom, co si z výukových metod můžeme vzít každý sám pro sebe, si poslechněte online.