Postupné ubývání ryb piskořů pruhovaných a sekavců podunajských, ale taky mihulí potočních nás upozorňuje na zhoršování kvality životního prostředí a mizení některých biotopů
Piskoř patří ke chráněným, sekavec k silně ohroženým druhýma mihule ke kriticky ohroženým živočichům. Na jihu Čech žijí například v povodí Lužnice nebo v některých čistších rybnících. S hydrobiologem Milanem Muškou si povídá Jitka Cibulová Vokatá.
Piskoř dostal jméno podle toho, že na suchu vydává zvuk podobný pískání, při tom, jak z vydechuje. Jedná se o rybu s mnoha zvláštnostmi. Aby snáze přežíval v mělkých vysychajících vodách s častým nedostatkem kyslíku, vyvinulo se u něj střevní dýchání. Tato Vzdušný kyslík vstřebává sliznicí střeva. Tuto rybu můžeme nazvat i barometrem. Piskoř totiž s blížícími se tlakovými změnami vyplouvá k hladině.
Sekavec má pod okem trn, který může vztyčit a zranit nepřítele. Není ale nebezpečný.
Mihule dospívá v pátém roce života. Během vývoje v dospělce zakrňuje trávicí trakt. Proto dospělec potravu nepřijímá a po tření mihule hynou. Samice v období tření klade zhruba 1500 jiker. Z nich se líhnou larvy, které se zahrabávají do bahna, kde žijí 3 – 5 let.
A co je třeba udělat pro záchranu těchto živočichů? Řeky by se měly dostat do původního stavu. Vytvořit meandry, tak aby se klikatily jako v minulosti, tak aby v nich byly znovu původní biotopy. Jihočeští vědci se o něco podobného chtějí pokusit v řece Nežárce, ve které žili v hojném množství piskoři.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
