marta severní Morava|zdravím Borku i celou noční linku rádio je pro mě kamarád mám ho moc ráda poslouchám ho skoro celý den při písničce si i zatancuji když vařím no vy máte skvělá temata prostě vymakané mějte se hezka Marta sm
František Kotouč, Znojmo|Dobrou noc, rádio poslouchám asi od svých 3 let (je mi 23), poprvé to byla HIFI věž, kterou mamka moc nepoužívala, ale za to já velmi intenzivně. A možná kvůli tomu intenzivnímu poslechu jsem poté dostal malé přenosné rádio se sluchátky, ve školece jsem s ním byl za velkého machra. Později, když už jsem měl více rozumu, začal jsem poslouchat a oblíbil si jednu konkrétní soukromou stanici (vysílal jsi na ní i několik let ty, Borku), tato stanice odstartovala můj velký zájem o rádio. Dnes si bez rádia nedokážu představit život a jednou bych chtěl v rádiu pracovat. Zdraví František ze Znojma.
(Doufám, že to ještě stíhám.) :)
Helena|Ja vzdavam hold kombinaci Ceskeho rozhlasu a internetu. Diky teto kombinaci si mohu vybrat z bohateho programu na vsech stanicich a taky poslouchat Nocni linku, to vsechno me drzi "nad vodou" a taky diky teto kombinaci nemohu nikdy zapomenout cestinu, za coz jsem hodne vdecna. Myslim si, ze nikdo si uz nedokaze predstavit zivot bez radia. Takze me podekovani patri nejen Vam, Borku a vsem Vasim kolegum, ale i panum vynalezcum (Tesla a Marconi).
Ema od Luhačovic|K mému dětství a mládí rádio patřilo, ale pak jsem měla dlouhou pauzu, stále jsem byla někde v poklusu, přišla televize, internet... Dneska jsem čerstvá důchodkyně a kvůli zdravotním problémům manžela jsem často nucena pobývat doma. Chtěla bych vyjádřit veliký vděk dramaturgům, redaktorům a moderátorům zlínského a brněnského rozhlasu - jejich zásluhou jsou ty vlny, které nám posílají domů, nesmírně pozitivní. A říkám si, jen aby někoho mladého a dravého nenapadlo inovovat - za posluchače hlásím, že není třeba, že je to skvělé !!! Jsem jedna z těch, která zjistila, že přes obrazovku televize a monitor počítače zdaleka tolik pozitivna a dobré nálady neproudí. Tak díky, rádio :-)
Linka|Dobrý večer všem příznivcům rozhlasových stanic na celém světě. Jsem jedna z nich. Televizi jsem zavrhla před více jak 25 lety. Na českých stanicích preferuji četby knih, zdramatizované divadelní hry,hudbu. Mám mnoho oblíbených pořadů na kterých jsem závislá. Děkuji za ně.
Daniela z Prahy|Radio mě doslova provází od kolébky a věřím, že až do hrobu. Na zahradě naší zahrady byla obrovská anténa, aby tatínek lépe chytil třeba zakázaný Londýn. Na rádiu spávala kočka, protože pěkně hřálo. Svítilo magické oko , blikala světýlka a já se jako pětiletá zvědavka rozhodla sundat zadní stěnu a podívat se na rozpálené lampy. Tatínek přiskočil rychlostí blesku a poprvé a naposledy jsem dostala od něho na zadek. Tenkrát bylo radio nebezpečné. Ale bylo vždy důležité. Večer, když mě už jako školačku uložila maminka do postele, mohla jsem poslouchat rozhlasové hry a získala jsem znalost světové dramatické tvorby. Nedělní pohádku jsme také nevynechali. Později se dělal konkurs na moderátory dětského vysílání a tak jsem se už od školních let podílela na rozhlasovém vysílání aktivně. Po škole mě rádio deset let živilo. Celý kraj měl redaktory moc rád. Na každém pracovišti hrál dráťák a krajská studia se do jeho vysílání napojovala. Pak jsem se musela naučit žít bez rádia. Dokonce jsem i poslech omezila. Jak bláhové. Rozhlas si mě opět našel a dnes patřím k pravidelným posluchačkám nejen hudebních pořadů, ale noční linky. Daniela
Inka|Dobrý den , pane Borku ,
na Vaše dnešní téma odpovídám , že rozhlas je pro mě rodina . Poslouchám denně Hradec Králové a v neděli jsem nevěrná a od 13.hodiny poslouchám pohádku na Dvojce i když už mi bylo 66 let . Bez nedělní pohádky si nedovedu neděli představit . Jsem sama a mám 4 přijímače , rádio u mně hraje od rána do rána . Kolikrát opravdu hraje celou noc a nevzbudím se . Dokonce jsem si v 50ti pořídila MP3 s rádiem , aby mi nic neuniklo . Rádio oslochám už od dětství . Nejdřív jsem měla krystaku , pak jsem dostala Orbit a usínala jsem s ním pod polštářem a poslouchal Laxemberk .Je to prostě můj celodenní společník . Zdraví Vás Inka z Hradce Králové
Jirka|Radio je pro mě 50let mého života byl jsem ve všech tří rozhlasech Československý ,Federálním a Českým. Nyní při poslechu vzpomínám na všechny zážitky někdy veselé a někdy smutné jako například jak nyní dopadla dříve rozhlasové středisko Poddubí, ale hezké vzpomínky . když po dlouhé době jsem přije na Šumavu ,kde jsme měli letní tábor a místní lidi moc hezky vzpomínali na dobu konání táborů. Dnes se mi nelíbí u některých pořadů vulgární výrazy a chybí mi vzdělávací pořady. Přeji Vám i všem dobrou noc.
Jana|Zdravím všechny posluchače, ale i moderátory NL v tak významný den! Mezinárodní den rádia je dobré připomenout, protože zejména v posledních letech mám raději rozhlas než televizi. Proč? Většina moderátorů má příjemný hlas a velmi mi vyhovují pořady, třeba ty vzdělávací, o vaření, je tam Tobogan, slavné značky, Toulky českou minulostí... Ráda se z rádia dozvím o různých výročích. Své počátky rozhlasu mám spojeny s babičkou a dědou, oni měli v pokoji krásné rádio, tedy přijímač, to by dneska byl retro kousek! Hezky s dečkou nahoře, na tom stojánek s fotografií, pravidelně poslouchali, vždy seděli u stolu a působilo to svátečním dojmem. Kde ty časy jsou, to je víc než 50 let. Ale hezká vzpomínka zůstala. A vidíte, rádio sehrálo, pokud vím, i svoji úlohu za války, kdy bývalo pravidelné vysílání z Londýna, Jan Masaryk promlouval k lidem a já dodnes mám tu knihu rozhlasových projevů pod názvem Volá Londýn. To si koupil můj tatínek, já jsem to samozřejmě nezažila.
Teď ráda poslouchám NL a děkuji za pěkná témata. Ještě chci napsat, že si vybírám i z četby a ráda poslouchám, naposledy Janu Eyrovou v podání herečky paní Vančurové. Rádio je zkrátka nedílnou součástí našeho života. Zdravím všechny, Jana ☺
INKA|Vážený pane Borku, rádio pro mne bylo vždy jednička, a to už od mládí,. Vždy mi podkreslovalo moje činnosti, nerušilo mě to, Kupodivu jsem byla za to ale odsuzována mými spolupracovníky, přestože je to vysílání nemohlo rušit, Dnes už mám svůj věk, a proto je rádio můj denní, spolehlivý a milý společník. Nepřepímám, je to jediné rádio, ČR Brno, Zlín. Nejlepší, jedinečné, skvělé. Děkuji za to, Neznám nic lepší,
Vašek z Blatničky|Dobrý večer, zdravím bdící směnu vašich posluchačů noční linky. Rádio pro mě bylo jak na vojně, tak i dnes v autě a před spaním, mým nejlepším kamarádem. Rád vzpomínám, že jako dítě někdy v roce 1968 a později kdy si mé starší sestry přes mikrofon u rádia nahrávaly písničky na jejich kotoučový magnetofon a já jsem jim do toho schválně nahlas povykoval a oni mě za to mučili, že jsem jim pokazil „na pasece motýlka“ od Helenky, nebo „Chrám Sv. Víta“ od Neckáře. Mě bylo 8 roků a já jsem myslel, že ten zpěvák, který právě v rádiu zpívá, že to z pívá živě v tom studiu v rozhlase. Pro mě bylo nepochopitelné, když Gott před chvilkou zpíval v bratislavské „Pozor zákruta,“ tak jak se mohl dostat za deset minut do pořadu „hrajeme na přání“ z Prahy. A co víc, do rozhlasu někdo zavolal do živého vysílání a řekl, že si přeje třeba písničku od Nadě Urbánkové, „Můj Vilém peče housky.“ No tak to už bylo úplně mimo mé chápání. Jak mohli v tom rádiu vědět, že si nějaký posluchač bude přát Naďu Urbánkovou? Kolik tam asi těch zpěváků sedí v té čekárně toho rozhlasového studia a čekají, až si někdo o jejich písničku zavolá. A jak je to možné, že se jim nikdy nestalo, že by tam někdy některý zpěvák chyběl, kterého by si posluchačka vybrala? Jóo dneska už to mají děti snadné, dnes už vás mohou pozorovat přímo ve studiu. Každý den před spaním poslouchám noční linku, a mám rád když někdy nějaký posluchač povypráví nějaký moudrý příběh z kterého si mohou lidé vzít ponaučení do života. Příjemný zbytek noci.
Bohumír- Šternberk|Rád si poležím než bych koukal na telku. Nejraději poslouchám humor p. Vimra, Menšíka u kterých se zasmějete. Jistě že písničky k tomu patří. No příteli Borku Vás a vaše kulturní schopnosti, ty nemají chybu. za komunistů jsem poslouchal Svobodnou a Hlas Amériky, aspoň sem věděl co se tady dělo. Na radio nedám dopustit. Zdravím.
Sváťa z Brna|Dobrý večer všem posluchačům.Můj vztah k radiorozhlasu začal na základní škole , kdy jsem si v radiotechnickém kroužku postavil krystalku , pak jednolampový přijimač, který potřeboval baterie na žhavení i anodovou baterii.Vše bylo ve dřevěné krabici Poslech byl na sluchátka. Byl jsem několik let hodnotitelem pořadů čs.rozhlasu.Také jsem v rozhlase hovořil o Akci Děti bezpečně do školy .Rovněž jsem se účastnil několika soutěží .To vše však probíhalo převážně v minulém století.Nyní mám rádio jako přítele , který poradí ,pomůže , potěší.A Noční linka se svými moderátory je v tomto na předním místě Váš Sváťa
Majka|Dobrý večer přeji všem posluchačům noční linky.No asi tak bez rádia ani ránu, je to společník do pohody do nepohody hraje u nás celý den a skoro celou noc
Jana Jirkov|Hezký večer Borku, rádio je mým každodenním společníkem ať už pro pobavení nebo k dozvědění se něčeho nového. Je mou zvukovou kulisou při domácích pracích. Z programů č. rozhlasu mám nejraději písničky na přání, folklorní notování no a SAMOZŘEJMĚ NOČNÍ LINKU, která je mým skvělým nočním společníkem. Moc zdravím pana Františka ze Židlochovic a Pavlovi ze Židlochovic přeji ať se mu daří v nové práci.
