Pavel Kroneisl: Sportující děti

Na těchto báječných strojích jede mladá maminka s mladým tatínkem a hlasitě povzbuzují svoji ratolest, která za nimi kolem nás, do kopce s dvanáctiprocentním stoupáním tlačí své obyčejné kolečko. Slyšíme „makej, makej“ a nevrlé nesrozumitelné hudrání onoho prcka. Když to tak sleduji, mám trochu obavy o popularitu cyklistického sportu u budoucích generací. Mám totiž dojem, že právě tímhle přístupem dokážou  rodiče sport a pohyb svým dětem dokonale zprotivit. A nejde jen o cyklistiku.

Vzpomínám si v této souvislosti na jednu příhodu, kterou jsem zažil, když jsem krátce pomáhal svému kamarádovi Fandovi, trenérovi hokejových žáčků. 

Na ledě zápolil klučík s hokejkou, která mu viditelně vadila, a s pukem, který mu překážel ještě více a kterému vztekle nadával do gumovejch krámů. Tohle sledoval za mantinelem velice pozorně jeho otec a povzbuzoval ho dost nevybíravými slovy.

Prostě tatínek měl zřejmě představu o ratolesti jako o budoucím hráči v NHL, alespoň kvalit Gretzkého. Sedí sem citát z jedné z forbín pana Wericha, který se v úplně jiné souvislosti, ale tady to platí také, vyjádřil nádherným českým slovem. Řekl - oni si léčí svůj mindrvertikainckomplex.

Řekl bych, že tohle platí stoprocentně na mnohé z nás dospěláků. Měli jsme různé představy o svých úspěších ve sportu a mluvím o této oblasti, protože jsem se v ní celý svůj profesní život pohyboval, ale ony se nám nenaplnily.

Důvody mohou být různé. Potom přišly děti a najednou jsme si uvědomili, že je tady šance splnit si své sny skrze ně. V malé holčičce s raketou už vidíme druhou Petru Kvitovou a nedochází nám, že jí dokážeme nucením i tak krásný sport, jako je tenis, dokonale zprotivit. Mockrát jsem se na tohle téma bavil s kamarády, kantory tělocviku. Shodli jsme se na tom, že sport je pro život člověka důležitý, ale na ten vrcholový všichni prostě nemáme. Je důležité umět sáhnout na míč, umět plavat a dokázat se při sportování přizpůsobit partě. 

Pokud tohle funguje, je sport fajn.

Přeju dobré jitro.