Pavel Kroneisl: Sportující děti
Letos v létě se - ostatně tak jako každý rok - vyrojili v naší vsi u Lipna v hojném počtu cyklisté. Na tom není nic divného, ale jedna podstatná změna tady je. Jsou to elektrokola, na kterých jezdí čím dál tím mladší ročníky.
Na těchto báječných strojích jede mladá maminka s mladým tatínkem a hlasitě povzbuzují svoji ratolest, která za nimi kolem nás, do kopce s dvanáctiprocentním stoupáním tlačí své obyčejné kolečko. Slyšíme „makej, makej“ a nevrlé nesrozumitelné hudrání onoho prcka. Když to tak sleduji, mám trochu obavy o popularitu cyklistického sportu u budoucích generací. Mám totiž dojem, že právě tímhle přístupem dokážou rodiče sport a pohyb svým dětem dokonale zprotivit. A nejde jen o cyklistiku.
Vzpomínám si v této souvislosti na jednu příhodu, kterou jsem zažil, když jsem krátce pomáhal svému kamarádovi Fandovi, trenérovi hokejových žáčků.
Na ledě zápolil klučík s hokejkou, která mu viditelně vadila, a s pukem, který mu překážel ještě více a kterému vztekle nadával do gumovejch krámů. Tohle sledoval za mantinelem velice pozorně jeho otec a povzbuzoval ho dost nevybíravými slovy.
Prostě tatínek měl zřejmě představu o ratolesti jako o budoucím hráči v NHL, alespoň kvalit Gretzkého. Sedí sem citát z jedné z forbín pana Wericha, který se v úplně jiné souvislosti, ale tady to platí také, vyjádřil nádherným českým slovem. Řekl - oni si léčí svůj mindrvertikainckomplex.
Řekl bych, že tohle platí stoprocentně na mnohé z nás dospěláků. Měli jsme různé představy o svých úspěších ve sportu a mluvím o této oblasti, protože jsem se v ní celý svůj profesní život pohyboval, ale ony se nám nenaplnily.
Důvody mohou být různé. Potom přišly děti a najednou jsme si uvědomili, že je tady šance splnit si své sny skrze ně. V malé holčičce s raketou už vidíme druhou Petru Kvitovou a nedochází nám, že jí dokážeme nucením i tak krásný sport, jako je tenis, dokonale zprotivit. Mockrát jsem se na tohle téma bavil s kamarády, kantory tělocviku. Shodli jsme se na tom, že sport je pro život člověka důležitý, ale na ten vrcholový všichni prostě nemáme. Je důležité umět sáhnout na míč, umět plavat a dokázat se při sportování přizpůsobit partě.
Pokud tohle funguje, je sport fajn.
Přeju dobré jitro.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.