Pavel Kroneisl: Nakupování

Pracují v ní dvě dámy – Dáša a Tonča. Stejně jako většina mužských, ani já nemiluju nákupy. Ovšem do tohoto krámu chodím rád. Panuje v něm totiž domácká, přívětivá atmosféra, milé přivítání je samozřejmostí, stejně jako případná pomoc při výběru zboží.

Mají tu třeba i čerstvé zákusky a to, co není právě na skladě, mi mohou objednat. Navíc se přes obě prodavačky vyřizují i různé vzkazy – Holky, nemohla jsem sehnat Lojzu, dejte mu tenhle lístek, až přijde do krámu.

Prostě sem je radost i zábava chodit nakupovat. Tak a teď slyším námitku – no jo, to je prodejna na malé vesnici, kde se všichni znají a tam to prostě tak funguje. To je pravda.

Ale jezdíme také do nedalekého Lipna nad Vltavou, kde je supermarket stejného obchodního řetězce jako naše prodejna. V něm je samozřejmě podstatně více personálu. A přístup tamních prodavaček je naprosto stejný.

Cítím se tam prostě dobře a s nějakou neochotou nebo nevůlí poradit a pomoci jsem se nikdy nesetkal. Tyhle mé zkušenosti mě přivedly k názoru, že všechno záleží pouze na lidech. Jejich ochotě vyslechnout toho druhého a chovat se k němu vlídně a mile. Přívětivý přístup k zákazníkům nestojí nic, stačí milý úsměv.

Ale myslím si, že tyhle vlastnosti přece jenom musí být tak nějak v povaze, na žádných školeních si je neosvojíte. Ovšem ruku na srdce – kolikrát si my zákazníci máme chuť na nebohých prodavačkách vylít svůj vlastní vztek, který máme v sobě bůh ví proč.

Prostě, když slyším kolem sebe výtky k chování personálu v různých obchodech, vzpomenu si na ten náš s Dášou a Tončou, ale i na lipenský supermarket a jsem rád, že to všechno máme.