Pavel Kroneisl: Black

Náš letos tříletý jezevčík Black je přesný zástupce svého plemene. Svéhlavý, poslušný jenom když sám chce, a štěká jako skoro dospělá doga. Hodně nahlas a hodně často.

Navíc venku je stižen naprostou hluchotou k jakémukoliv povelu. Dělá si spíš, co chce, a uráčí se poslechnout, až když ho to přestane bavit. A s tímto pouze doma zvyklým svéhlavičkou jsme se vypravili na svatbu našeho vnuka. A to hned na tři dny do penzionu nedaleko Borovan, kde se vše odehrávalo a kde byla domácí zvířátka vítána.

Přesto jsme cestovali s jistými obavami. Náš Black nemá rád jízdu autem. Ovšem tentokrát jsme zírali. Dojeli jsme na místo v naprosté pohodě a v restauraci čekali na ubytování. Pes se zvědavě rozhlížel kolem, byl sice na vodítku, ale držel se sám u našeho stolu a nezlobil.

Když jsme přišli na pokoj, přemýšleli jsme, co asi bude následovat, a uvažovali o tom, co tady může rozbít nebo roztrhat. Pes se ovšem choval přímo vzorně. Lehl si na svou deku a jenom pozoroval.

Nakonec jsme se tedy rozhodli vyrazit na večeři sami. Já jsem během večera párkrát došel ke dveřím poslechnout, co se za nimi děje, ale bylo tam kupodivu ticho. Když jsme se vrátili, nadšeně nás vítal jako doma, ale pokoj byl v naprostém pořádku. Nic roztaháno nebo dokonce roztrháno.

Prostě, vzorný pejsek. Reagoval dokonce i na povely. Nevěřili jsme svým očím. Veškeré obavy nás tedy opustily a účastnili jsme se svatebního veselí, zatímco Black trávil tento čas v hotelovém pokoji.

Když jsme se vrátili do našeho domku u Lipenského jezera, vrátil se i náš pejsek, a to ke svým starým móresům. Ke štěkání, neposlouchání a tak dále a tak dále. Usoudili jsme, že pokud chceme mít hodného psa, budeme se muset odstěhovat někam do hotelu.

Až se tam otrká, tak zase do jiného a tak pořád dál. No, nijak lákavá vyhlídka.