Patří mezi osm nejstarších obyvatel Písku a ve svém věku má stále elán a veselou náladu

Jindy by se v jídelně Domova pro seniory Diakonie v Písku sešli asi všichni klienti. Významné sté výročí svého narození ale oslavila Marie Heinrichová alespoň v kruhu nejbližších a personálu domova. Ti se i přes ochranné obleky, respirátory a povinné testy snažili vytvořit opravdu slavnostní atmosféru.

V úvodu reportáže přeje svojí mamince roztřeseným hlasem syn Jiří Heinrich, na sobě má přitom oblečený ochranný oblek, na nohách návleky a ústa zakrytá respirátorem:

„Milá zlatá maminko, jsme jako bubáci, ale to dělá ta doba a ty nás poznáš i takhle, viď?“

Popřát přišel paní Marii kromě nejbližších příbuzných i personál domova. Sestry, pečovatelky i administrativní pracovnice sladily oblečení a respirátory do její oblíbené, červené barvy. Zorganizovat takovou akci za současných opatření přitom nebylo vůbec jednoduché, přiznává vrchní sestra Eva Bočanová Brůhová:

„Je to samozřejmě složitější, vyžadujeme po blízkých, aby sem přicházeli buď s potvrzením, že prodělali covid nebo s platným antigenním testem. Abychom mohli paní Heinrichové dopřát tu slávu, udělali jsme výjimku, že  příchozí mimořádně testujeme tady.“

Patří teď mezi osm nejstarších obyvatel Písku, přesto má ve svém věku paní Marie stále elán a veselou náladu, říká aktivizační pracovnice Eva Petrídesová: „Mě prostě fascinuje svou vitalitou, úsměvem, očima.“

Čtěte také

Studenti, hasiči i zaměstnanci městského úřadu teď pomáhají v písecké nemocnici

Normálně by se na takovou slávu sešli téměř všichni klienti, to ale teď nebylo možné.

Nejvíc si samozřejmě oslavu užila paní Marie:

„Narodila jsem se v jedné vesnici blízko Záhoří, Chrastiny se to jmenuje. Hodně jsem pracovala s dětma a tady jsem už přes dva roky jako doma.“

I když doba není pro domovy seniorů příznivá, snaží se tu personál všem klientům vytvořit rodinnou atmosféru.