Martina|S kamarádkou jsme stopovaly, zastavil pán a povídá: děvčata, nastupovat, zavezu vás až domů a už ať vás tu nikdy nevidím a zavezl náš až přes dvě vesnice dál, i když tam nejel.
Dana|Jednou nám s kamarádkou ujel autobus od vlaku a my musely v noci potmě šlapat tak čtyři kilometry pěšky do naší vesnice. Vůbec nic nejelo a my jsme strachy i utíkaly, ono to přece bylo tak téměř hodinu cesty. Přiběhly jsme ke kostelu, odkud jsme to měly tak sto metrů a najednou se objevilo auto a milý mužský hlas se zeptal: děvčata, nepotřebujete někam svézt?
604xxx552|NEHANET BEZDOMOVCE JE TO NELIDSKE JANA
Jana|Přeji Vám paní Zorinko ,krásný večer a probíhající noc.A i všem,kteří jsou na příjmu.Moje stopování za mlada byla velká zábava.Dojela jsem do školy,když mi ujel autobus,dojela jsem později za maželem,který pracoval mimo naše bydliště.A to byl krásný stop,jela jsem já,moje dvouletá dcera a moje kamarádka,blondýna.Ujel nám autobus do Prahy,tak jsme se my tři grácie odebraly na kraj silnice na Prahu a čekaly,co se bude dít.Asi po dvou mávnutích nám zastavil auťáček,mladý a pohledný kluk.Kam jedeme hned věděl,kamarádka informovala,ale jeho evidentně zaujala moje malá dcera,která vykecala,že jsme nestihly autobus.Ta holčička byla úžasná,ne proto,že byla moje dcera,ale jí se nedalo odmítnout.Zkrátím to,my se potřebovaly dostat do Prahy,ale díky tomu malému milému stvoření jsme se dopravily až do cílové stanice.Vodochody za Prahou.Celou cestu vyprávěla.jak se těší na tatínka,a že maminka taky.A nakonec kamarádka s tímto klukem odjela,a vím,že spolu nějaký čas žili.Dneska bych už asi takovou cestu nevolila,už se trochu bojím,ale hodně mých kamarádů ze školy pořád tímto způsobem cestuje.Přeji krásný večer Jana
Jana|Já jsem chodila před léty na školu do Bučovic a my jsme jezdily s holkama ze třídy každou středu, kdy jsme měly kratší vyučování, na jahodový nebo jiný ovocný koktejl do Brna. Postavilo se nás i deset na silnici po dvojicích i jednotlivě a závodily jsme, kdo si dá náš oblíbený nápoj v Brně v mléčném baru a zase se vrátí co nejdříve zpátky. Já jsem tak jela určitě aspoň třicetkrát. Doma jsem to nikdy neříkala, protože by mne rodiče asi přerazili. No a jednou jsem viděla v televizi Smrt stopařek, které se neubránily, i když byly dvě a musím říct, že mne to doživotně ze stopu vyléčilo. Přeju všem dobrý poslech dnešních příběhů.
Frantisek Svaricek|Dobry vecer pani Zorko a posluchaci N.L.Na vojne jsme stopli z Olomouce u obce Skrblen u restourace KREPELKA mlikare,ti nas vzali na korbu kde byly konve s mlikem,ty konve mely gumovy uzaver,jak jsem natu konvu slapl tak me noha vlitla az do te konve.Dalsi stopovani bylo zas jako vojaci z Trencina na vojenske cviciste,to jsme jeli na traktorove vlecce s repou.Ja osobne jsem par stoparu taky bral hlavne vojaky,ti jsou duveruhodni.Dalsi zazitek mam od nas ze Zidlochovic,kde si me obcas objednaly dve starsi sestry abych je nekam odvezl,ta jedna potom zemrela,tak jsem potom vozil tu jednu,kdyz aji ta zemrela a nebyl zadny pozustaly tak jsem byl pozadan abych jeji urnu dal do hrobu jako spravce hrbitova,nez jsem to udelal tak jsem babku vozil par dni v aute v kufru ,kde urna s babkou putovala ze strany na stranu.Tak ze jeji cestovatelska vasen ji doprovazela i po smrti.Jeste jednou vsechny zdravi Frantisek ze Zidlochovic.
Alena|Hezký letní večer Vám, paní Zorko a taky všem posluchačům. Ač to zní neuvěřitelně, protože už jsem stará ženská, tak stopování mám za sebou opravdu dost. Za mého mládí to bylo bezpečné, dokonce jsme řidičům, co nás vzali, nechávali zahrát v rádiu, třeba v pořadu Pozor, zákruta. Já jsem s kamarádkou jednou jela na jeden zátah z Brna přes Prahu až do Ústí nad Labem. Vůbec dneska nechápu, jak se nám to mohlo povést, my tam byly dříve, než vlak. Odtud jsme jely do Plzně asi za dva dny, tam jsme taky přespaly a potom jsme jely zpátky. Samozřejmě jsme mezitím navštívily i nějaké památky, ale výlet opravdu stál za to. Zpátky nás vzali vojáci, vezli plný náklaďák nějakých starých map, tak nás tam zahrabali a už se jelo. Vezli to spálení někde do Jihlavy, tam nás vyložili a odtud do Brna nás vzali policajti, ne, že by nás zatkli, ale proto, aby se nám nic nestalo. Když na to dneska zpětně myslím, nedovedu si představit, že bychom v dnešní době takto mohly riskovat. Jednou jsem jela s tatínkem už vlastním autem a zastavila jsem vojákům, protože jeli na opušťák a bylo mi jich u silnice líto, taky jsem chtěla udělat dobrý skutek. Když jsem zjistila, že mají v báglu samopal, už jsem nikdy nikomu nezastavila, i když mával sebevíc. Přeji hezký večer všem.
Tom|Jelikož jsem grafik, tak jsem při studiích kreslil a přivydělával si původně kresbami na smuteční oznámení pro jednu pohřební službu. Když jsem udělal řidičák, majitel této firmy mi nabídl, jestli bych mu nejezdil pro zboží s malou dodávkou. Dodávka však byla stříbrná a měla na bocích nápis se jménem pohřební služby. Jezdil jsem na otočku z Olomouce do Jindřichova Hradce. Jednou jsem vyjížděl z Olomouce a na výpadovce na Brno stál sympaticky vypadající pár s cedulí Brno a já měl dvojsedačku vedle sebe volnou. Když jsemna ně zablikal, viděl jsem tu radost v obličejích, když jsem se přibližoval a brzdil, radost se proměnila v hrůzostrašné zděšené výrazy jako v hororu a mávali ať jedu dál... Semtam se člověk nezavděčí ;-)
