Páteční Noční linka: Stárnutí nezastavíme

20. březen 2020

Pamatujete si, kdy jste si poprvé připustili, že stárnete? Přišlo to s tím, jak rychle rostly děti, s ubýváním sil nebo vráskami v obličeji? Nebo jste si připadali staří, když jste nestačili na nové technologie, které jdou mílovými kroky dopředu?

Jak jste se s tím dokázali vyrovnat? Je pro vás naopak přibývání let pozitivní? Třeba v tom, že získáváte zkušenosti, nadhled a zdravý odstup? Co vám stárnutí přineslo a naopak vzalo?

Stárneme od té doby, co jsme se narodili, a neuděláme s tím vůbec nic. Mluvili jsme o tomhle tématu v Noční lince už tolikrát, ale pokaždé když se k němu vrátíme, je náš pohled o něco jiný, máme víc životních zkušeností.

Tentokrát mě k němu inspiroval fejeton Evy Kadlčákové z Českého rozhlasu České Budějovice, s dovolením část cituji: „Povolily mi tváře a koutky se mi svezly dolů. Vypadám jako francouzský buldoček. A znáte přece francouzské buldočky. Mají pořád přinaštvanej ksicht. Jsou strašně roztomilí. Což o stárnoucí ženě bohužel neplatí.“ Úsměvné, marné, plné nejniternějších emocí. A jak to máte vy?

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?