Páteční Noční linka: Stárnutí nezastavíme
Pamatujete si, kdy jste si poprvé připustili, že stárnete? Přišlo to s tím, jak rychle rostly děti, s ubýváním sil nebo vráskami v obličeji? Nebo jste si připadali staří, když jste nestačili na nové technologie, které jdou mílovými kroky dopředu?
Jak jste se s tím dokázali vyrovnat? Je pro vás naopak přibývání let pozitivní? Třeba v tom, že získáváte zkušenosti, nadhled a zdravý odstup? Co vám stárnutí přineslo a naopak vzalo?
Stárneme od té doby, co jsme se narodili, a neuděláme s tím vůbec nic. Mluvili jsme o tomhle tématu v Noční lince už tolikrát, ale pokaždé když se k němu vrátíme, je náš pohled o něco jiný, máme víc životních zkušeností.
Tentokrát mě k němu inspiroval fejeton Evy Kadlčákové z Českého rozhlasu České Budějovice, s dovolením část cituji: „Povolily mi tváře a koutky se mi svezly dolů. Vypadám jako francouzský buldoček. A znáte přece francouzské buldočky. Mají pořád přinaštvanej ksicht. Jsou strašně roztomilí. Což o stárnoucí ženě bohužel neplatí.“ Úsměvné, marné, plné nejniternějších emocí. A jak to máte vy?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
