V barokní době nesměli muži a ženy sedět v kostele vedle sebe. Někde se za místa i platilo

2. duben 2026

Pravidelní návštěvníci bohoslužeb i dnes zachovávají určitý zasedací pořádek. Ať už jsou kostelní lavice plné, nebo téměř prázdné, každý má své oblíbené místo. V barokní době však církevní předpisy nařizovaly přísné oddělení mužů a žen.

Podle nařízení z roku 1739 měli faráři z kazatelen ohlásit zákaz společného sedání. Důvodem bylo, že takové smíšené sezení mohlo vést k nedůstojnému, až pohoršlivému chování vůči Kristu přítomnému ve svatostánku. Na pořádek pak dohlíželi kostelníci.

V minulosti nebylo výjimečné ani zpoplatnění míst k sezení. Na Prachaticku a Vodňansku se objevují doklady už od poloviny 17. století. Farníci každoročně odevzdávali drobný poplatek zádušní pokladně. Místa v lavicích tak byla dostupná spíše pro příslušníky vyšších vrstev. Ostatní se museli spokojit s prostorem okolo lavic, nebo postávali před kostelem.

V některých případech vzniklo právo k sezení díky finančnímu příspěvku na pořízení nových lavic. Například v roce 1826 zhotovil truhlářský mistr Jan Řídký nové lavice do děkanského kostela Narození Panny Marie ve Vodňanech. Měšťané, kteří ze svých prostředků uhradili celkem třicet lavic, získali přednostní právo v nich sedět.

Toto právo zanikalo úmrtím osoby, nebo jejím odstěhováním z farnosti. Bez vědomí duchovního správce nesměl nikdo své místo v lavici prodat. Vodňanští se před 200 lety zavázali udržovat lavice v dobrém stavu a v případě potřeby do nich pustit sednout staré lidi, těhotné ženy nebo vážené osoby.

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil etnograf Jan Šimánek.

autor: Zdeněk Zajíček | zdroj: Český rozhlas