Boží hrob uvidíte v kostele v Doudlebech. Součástí památky jsou andělé a vojáci z barevných sklíček
Kostel v Doudlebech na Českobudějovicku skrývá unikát, jakých se v Česku dochovalo jen několik. Zdobený čtyřmetrový Boží hrob s tělem Ježíše Krista. Místní ho vždy stavěli dva týdny před Velikonocemi, nově je k vidění celoročně. Památku si prohlédl regionální stopař Českého rozhlasu Petr Kubát.
Boží hrob v kostele svatého Vincence ze Zaragozy v Doudlebech je čtyři metry široký a tři metry vysoký. Základ památky tvoří jeskyně s tělem mrtvého Ježíše Krista, nad ní se nachází svatostánek, kam se na Velký pátek pokládá nejsvětější svátost oltářní.
Součástí Božího hrobu jsou panely se zlatým křížem, anděly a velkými postavami rytířů. „Ti mají podobu středověkých rytířů, ale zobrazují římské vojáky, které podle Bible nechal Pilát postavit ke Kristovu hrobu, aby nikdo neukradl tělo,“ vysvětluje etnograf a doudlebský kronikář Jan Šimánek.
Panely okolo Božího hrobu jsou vyrobené z tenkého dřevěného kartonu, v němž jsou všita barevná sklíčka z Jablonce nad Nisou. „Boží hrob byl vyroben v Olomouci v roce 1883 slavnou firmou, která prý vyrobila kolem tisíce těchto oltářů. Většina z nich byla vyvážena do zámoří, především do Jižní Ameriky, o tyto předměty tam byl velký zájem,“ dodává Jan Šimánek.
V Doudlebech na Českobudějovicku se udržuje většina tradičních velikonočních zvyků. Místní děti chodí od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty po vsi s řehtačkami a klapačkami, ženy pečou jidáše. „To je pečivo z kynutého těsta, které se ve většině krajů dělalo na Zelený čtvrtek a mazalo medem. Na Doudlebsku byly jidáše sypané mákem nebo kmínem a zastávaly funkci nynějších rohlíků. Lidé je přikusovali k polévce, a to tvořilo hlavní jídlo třeba na Velký pátek, kdy se má držet půst,“ vypráví etnograf.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.


