Tři roky trval spor dvou církví o kostel v Chotovinách. Nakonec tu vznikla ještě nová modlitebna
Dominantou obce Chotoviny na Táborsku je kostel sv. Petra a Pavla, od roku 1958 kulturní památka. Gotický jednolodní kostel nechali postavit kolem roku 1380 Rožmberkové. Z této doby se dochoval například sanktuář a vítězný oblouk.
V následujících staletích prošel kostel několika stavebními úpravami, například v roce 1742 přibyla věž s cibulovou bání a v letech 1781 až 1786 nechal kostel barokně přestavět majitel chotovinského panství kardinál Migazzi, který byl stavebníkem i sousední fary. V roce 1815 přibyla ke kostelu z východní strany sakristie klasicistní hrobka rodu Nádherných z Borutína ve stylu dórského chrámu.
Fara a kostel se v roce 1921 staly předmětem sporu mezi římskokatolickou církví a formující se Československou církví, která měla v Chotovinách a okolí značné množství příznivců.
Spory trvaly tři roky, během nichž kostel využívala pouze Československá církev, protože katolíci se o kostel dělit nechtěli, a mše proto sloužili na zámku.
Právo katolíků na užívání kostela podpořila nejen církev, ale i politické orgány. Proto si příslušníci Československé církve postavili vlastní kostel, Husův sbor, který slavnostně otevřeli v den šestého výročí republiky, 28. října 1924. Projekt komplexu modlitebny se zvonicí, farním domem a společenským objektem vytvořil Otto Weinzettl, syn chotovinského řídícího učitele.
Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravila historička Lenka Vandrovcová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
