Když jelen shodí parohy, začnou mu rašit nové, zprvu porostlé jemnou srstí. Raritou jsou parukáři

Jako první shazují paroží srnci. „Je to dané věkem jedince. V březnu už můžete v přírodě potkat srnce, kteří mají na hlavě nové paroží porostlé takovou jemnou srstí, té se říká lýčí. A když ten paroh začne tvrdnout, srnec s ním takzvaně vytlouká – vyhledává porosty, kde se drbe, tím se lýčí oddělí od parohu,“ vypráví Josef Vacík.

A jak se vůbec vysoká zvěř zbaví starého paroží? „Je to takový úkaz, kdy se mezi lebkou a pučnicí vytvoří mikro prasklinka. Postupně se zvětšuje, až ten paroh sám odpadne. Pučnice se zapouzdří srstí a začne rašit paroh nový. Místo je silně prokrvené, takže se může stát, že v přírodě uvidíte na zvířeti krev,“ odpovídá myslivec.

Poznat věk zvířete podle paroží, není vůbec jednoduché. „Není pravidlem, že kolik má srnec nebo jelen výsad, tak je starý. Tvar, sílu a rozlohu parohu ovlivňuje hodně faktorů. Část je genetika, roli hraje kondice a samozřejmě i místo, kde jedinec žije. Když bude mít větší bídu, paroží nebude tak silné a vyživené,“ vysvětluje Josef Vacík.

Některá paroží jsou obzvláště ceněná – ta velká, ale také nedokonalá. „Nedokonalosti lákají, protože nepravidelnost v přírodě je vždycky zajímavá. Vzácně se může stát, že zvířeti kvůli poranění na hlavě paroží nikdy nedozraje do tvrdého parohu. Takovým jedincům se říká parukáři. Paroží neustále bují a roste, je porostlé tou srstí, lýčím, a může se stát, že zvířeti až zakryje oči. To jsou takové rarity, které se v přírodě velice vzácně vyskytují,“ říká myslivec.

Když shozené paroží v lese najdeme, měli bychom ho podle něj nechat na místě. „Sběr paroží z jelena nebo lopat z daňka je podmíněný loveckým lístkem,“ upozorňuje.