Tanec se psy je vrcholový sport. Zvířata musí zvládnout závodní sestavu bez pamlsků a štěkání

Lidé, kteří se se svými psy věnují dog dancingu, mohou absolvovat závody a zkoušky. „To jsou v podstatě dva různé sporty, něco úplně jiného. Pro zkoušku jsou dané povinné cviky, které musíte zakomponovat do sestavy, na závodě máte víc volnou ruku a tvoříte choreografii na míru sobě a svému psovi,“ vysvětluje Tereza Ratajová.

Každý závod posuzují tři rozhodčí. „Během vystoupení si píší poznámky a pak vypisují list s hodnocením. To dostanete na závěr při vyhlašování výsledků a můžete si přečíst, v čem jste byli dobří, na co si máte dát ještě pozor a podobně,“ říká Tereza Ratajová.

Dog dancing je podle ní vrcholový sport. Sestavy na oficiálních závodech trvají zhruba čtyři minuty, pes během nich musí vydržet bez pamlsků i jakýchkoliv jiných motivačních pomůcek, nesmí ani štěkat.

Choreografii může dokreslit jednoduchý kostým. „Pes nesmí mít nic jiného než obojek nebo šátek, tak je to dané v řádu a myslím, že je to správné. Ale často dávám různé barevné šátky, teď jsme třeba měli choreografii na téma láska, tak jsem lepila srdíčko na bílý šátek, já jsem si oblékla červené šaty. Vypadalo to hezky,“ vzpomíná Tereza Ratajová.

Vymyslet něco úplně nového je ale už těžké. „Dřív vždycky někdo vymyslel nový trik, pak se ho všichni učili, ale dneska už je to vrcholový sport, dělá ho hodně lidí na vysoké úrovni, takže je těžké přijít s něčím novým,“ potvrzuje tanečnice.

„Často se mi také stává, že mám v hlavě nějaký tréninkový plán, chci psa něco naučit a on najednou začne nabízet něco jiného. Tak buď se můžete striktně držet toho plánu, nebo se zkusit nechát vést psem,“ dodává s úsměvem.

Celý rozhovor s Terezou Ratajovou o dog dancingu si poslechněte v magazínu Máme rádi zvířata.