Příprava na závod ve sportovní kynologii je velmi náročná. Vozíčkářka Marta Pochmanová ji zvládá i se svým handicapem
Sportovní kynologie je považována za královskou disciplínu, vyžaduje totiž všestrannost psa i psovoda. Pětatřicetiletá Marta Pochmanová začínala v deseti letech s agility. Ve dvanácti letech onemocněla, zůstala na vozíku, ale ke kynologii se vrátila. Věnuje se právě zmíněné královské disciplíně a se svojí fenkou belgického ovčáka Atar je úspěšná.
Sportovní kynologie se někdy označuje také jako všestranný výcvik. Skládá se ze tří disciplín. „Stopa, to je sledování stopy člověka. Poslušnost, tedy plnění cviků poslušnosti, jako je chůze u nohy. A obrana, která vychází z práce policejních psů, kouše se do ochranného rukávu figuranta,“ vyjmenovává Marta Pochmanová.
Se svým zdravotním handicapem je v Česku jediná, která se zúčastnila vyšších závodů ve sportovní kynologii. „Musím říct, že příprava na závod je opravdu náročná, a to nejenom pro mě coby vozíčkáře, ona je všeobecně náročná, protože je tam opravdu obrovská konkurence,“ popisuje.
Výcviku své fenky Atar věnuje hodně času. „Jsem doma v invalidním důchodu, tudíž mám víc volna. Samozřejmě mám určité vlastní potřeby, polohování, rehabilitace, návštěvy lékařů, ale jsem časově hodně flexibilní, což je výhoda,“ říká.
Marta Pochmanová uspěla na mistrovství České republiky ve sportovní kynologii belgických ovčáků. „Velkou zásluhu na tom má samozřejmě Atinka, je to úžasná fena se spoustou vloh. Není ale pouze o psovi, je to i o psovodovi. Ve sportovní kynologii, zejména belgických ovčáků, je ohromná konkurence, všichni mají velice dobré výsledky. A na závodech rozhoduje hodně faktorů – připravenost, štěstí, nálada, načasování… Je toho strašně moc,“ myslí si.
Celý rozhovor se sportovní kynoložkou Martou Pochmanovou si poslechněte v magazínu Máme rádi zvířata.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.