Hlasy jihočeských zvonů: kostel sv. Bartoloměje v Radkově u Telče

Kostel sv. Bartoloměje v Radkově stojí na místě, kde už ve 14. století působila fara s vlastním farářem. Starý chrám vyhořel roku 1717 a dnešní podoba vznikla až v letech 1816 až 1818: obdélné tělo lodi, střídmá střecha a předsunutá věž, která se stala místem zkoušek. Roku 1870 ji poškodil požár a roztavil i všechny tehdejší zvony. Kov se změnil v bezejmennou hmotu, hlas obce umlkl.

Radkovští však nikdy nezůstali dlouho potichu. Už roku 1871 pořídili tři nové zvony. Ty ale v letech 1916 a 1917 odnesly rekviziční vlny první světové války. Bronzu bylo třeba pro válečný průmysl, nikoli pro modlitbu.

V letech 1925 a 1931 se do věže znovu vrátila trojice zvonů, jeden z nich darovala rodina Josefa Nikodéma ze Slaviboře. Ani tento soubor však nepřežil další válečné běsnění – dva větší zvony o celkové hmotnosti 365 kilogramů opět zmizely v útrobách válečného běsu. Zůstal jediný: nejmenší z roku 1931.

Je to dnešní zvon Maria Matka Boží. Zní v hlavním tónu fis2, má spodní průměr 54,2 centimetru a váží 95 kilogramů. Ulil jej roku 1931 zvonař Rudolf Perner mladší v Českých Budějovicích – Suchém Vrbném. Na jeho plášti se jemně rýsuje reliéf Panny Marie s Ježíškem a věnování manželů Antonína a Josefy Chalupových ze Slaviboře: KE CTI A CHVÁLE BOŽÍ VĚNOVALI MANŽELÉ ANTONÍN A JOSEFA CHALUPOVI ZE SLAVIBOŘE.

Je to zvon, který přečkal dějiny téměř sám, jako tichý strážce kontinuity. Až do roku 2000. Tehdy se Radkov rozhodl znovu nadechnout plným hlasem. Z Prahy na Zbraslavi doputovaly dva nové zvony, které ulil Petr Rudolf Manoušek.

Větší z nich, Kristus Král, zní v tónu c2, má průměr 69,2 centimetru a váží 189 kilogramů. Nese reliéf ukřižovaného Krista a nápis „Chvála Kristu, Králi věků“, doplněný prosbou: „Pane Ježíši, uchovej v naší obci víru v příštích tisíciletích.“ Jako by si byl vědom toho, kolikrát už se zde víra musela zvedat z popela.

Prostřední zvon, Svatý Bartoloměj, patron kostela, zní v tónu e2. Váží 125 kilogramů a jeho průměr činí 59 centimetrů. Na těle je reliéf apoštola a modlitba za mír v lidských srdcích i v zemi. Je to hlas, který spojuje nebe se zemí, patrona s jeho obcí.

Roku 1974 sice k osamělému zvonu z roku 1931 přibyl ještě jeden nový, ten byl však v roce 2000 přenesen do Matějovce.

Radkov tak získal zcela nový, kompaktní soubor tří zvonů – dva z roku 2000 a jeden z roku 1931. Starý a nový kov tu dnes znějí spolu, aniž by mezi nimi bylo slyšet devětašedesát let rozdílu.

Když se všechny tři rozezní současně, není to jen akustický jev. Je to dialog století. Hlas, který byl umlčen ohněm, roztaven válkou a znovu vyzpíván lidskou vytrvalostí. V Radkově u Telče tak zvony nepřipomínají jen poledne. Připomínají, že i když se kov rozteče, paměť obce zůstává – a dříve či později si znovu najde svůj tón.

Na přípravě rozhlasového cyklu Hlasy jihočeských zvonů se podílí kampanolog Radek Lunga, mistr zvuku Marek Svoboda a editor Jan Kopřiva.