Martina Adlerová: Potěmkinova vesnice
V tomto předvánočním období se hodí zamyslet se nad úklidem. O tomto nezbytném zlu existují i příručky a vědecké studie. Některé ženy (a možná dokonce i muži!) se živí tím, že radí, jak uklidit rychle a snadno, bez chemie, v pěti i deseti krocích, jak uklidit kancelář i bitevní loď během třinácti minut a zbytek dne věnovat meditaci.
Tak tyhle maniaky bych ráda pozvala k sobě domů.
Běžný úklid provádím v době, kdy jsou lidi a psi v klidu, takže v noci. Kočky ale v noci nespí. A pokud některá pocítí touhu položit na čerstvě vytřenou podlahu čerstvě rozpitvanou myš, pocítím zase já touhu všechny vzbudit, zapálit barák a emigrovat na Srí Lanku.
Velký, takzvaný sezonní úklid, je pro mě zdrojem vzteku a dlouhodobé frustrace, protože se lopotím několik hodin, dnů, týdnů (doplňte si sami) a výsledek stejně v chodu domácnosti není vidět.
Já se ale jen tak nevzdávám.
Díky nedostatku času (a taky díky občasným nečekaným návštěvám) se mi podařilo vyvinout strategický a inovativní úklidový systém, který pro sebe nazývám Potěmkinova vesnice.
Znamená to: Všechno přebytečné a rušivé někam zavřít. Neplatí to samozřejmě pro zvířata. (Německého ohaře byste taky těžko ukryli do skřínky nad umyvadlem.)
Věci povalující se na zemi zakopat pod postel.
Psí gauč zakrýt čistým přehozem.
Vyvětrat a usmívat se.
Většinou to vyjde. Akorát je pak těžké ty poschovávané věci zase objevit, ale když se nenajdou do tří dnů, většinou už je nikdo nepotřebuje.
Takže hurá do úklidu a veselé Vánoce!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.