Hana Hosnedlová: Filmování
Kdo z nás někdy nezatoužil blýsknout se jako „herec“ alespoň na chvíli na filmovém plátně nebo na televizní obrazovce. Ani řada mých kamarádů a známých svého času neodolala.
Třeba jeden můj kamarád. Jednou strávil s filmovým štábem dokonce celý den a byl z toho nadšený. Ani nevím, jestli to dostal tenkrát zaplacené.
Na premiéru „jeho“ filmu jsme šli celá parta, ale kamarádovu tvář jsme na plátně marně hledali. Nakonec jsme zjistili, že z něho na filmovém pásu zůstala jen ruka s hodinkami, podle kterých jsme ho identifikovali.
Z role jiného našeho kamaráda se vyklubal skutečně dlouhý záběr – a sice záběr jeho běžících nohou.
Podobně dopadla známá v komparsu, která si na natáčení scény z jihočeské vesnice zapůjčila dokonce kroj. Sledovala jsem s ní tu scénu v televizi. Na její výkřik: „Vidíš, ta pátá postava zleva jsem já,“ jsem sice zareagovala včas, ale stejně jsem zahlédla za řadou chasníků s klobouky jen kousek jejího obličeje v čepci...
Inu, ne každému je dáno stát se hvězdou filmového plátna... Ale fotografie z natáčení mohou klidně zaujímat čestná místa v rodinných albech.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.