Někdy sanitku tlačíte očima, aby tam byla co nejrychleji, říká dispečerka záchranky

„Na denní směně je nás šest dispečerů. Dvě operátorky jsou řídící, řídí ty výjezdy a posílají auta na místo určení, ostatní čtyři nabírají výzvy od volajících, kteří volají na číslo 155. Řešíme ale i jiné věci, třeba převozy pacientů z nemocnice do nemocnice,“ popisuje Jana Šestáková.

Na monitorech dispečeři vidí všechny posádky, které jsou zrovna na výjezdu a pracují. „Momentálně je vyjetých šestnáct vozů, máme tu Vimperk, Písek, České Budějovice, Chlum u Třeboně,“ ukazuje. Během denní služby je k dispozici 54 posádek, v noci 49 posádek.

Operátoři mohou vyslat do terénu posádky různého typu. Může jet jen řidič a záchranář nebo řidič, záchranář a lékař. Poměrně častý je také takzvaný systém rendez-vous, kdy vyráží velká sanitka a za ní malé auto. „Ve velké sanitce je řidič a záchranář, v malém autě řidič záchranář a lékař. Je to proto, aby se lékař mohl pohybovat po městě a pomoci více pacientům,“ vysvětluje Jana Šestáková.

Práce dispečera záchranky samozřejmě není lehká. „Je hrozně těžké, když máte od toho člověka za minutu až dvě zjistit, kde je, co mu je. Pokud se jedná o nějaký závažný stav, je třeba poskytnout pomoc, musíte těm lidem říct, co mají udělat. Záchranka sice vyjede, ale to nějakou dobu trvá, takže prostě musíte ty lidi navést k tomu, aby dokázali pomoc,“ připomíná.

V takovém případě může mít volajícího na telefonu až do chvíle, než skutečně sanitka dorazí. „Tu sanitku pak pomalu tlačíte očima, aby tam byla co nejrychleji. Je to náročné psychicky,“ dodává Jana Šestáková.