Nedělní Noční linka: Příběhy o šťastných návratech

17. březen 2024

Noční linka

Jarka Barboříková, moderátorka, Český rozhlas Zlín

Noční linku moderuje ze zlínského studia Jarka Barboříková|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Dnešní Noční linka bude plná radosti a štěstí, a to díky šťastným návratům! Přesněji řečeno "příběhům o šťastných návratech".

Zažili jste někdy takový návrat? A byl to návrat po dlouhé cestě? Byla to pracovní cesta nebo to byla jen cesta "špatným směrem", a vy jste po čase dokázali najít tu správnou cestu a zažili jste šťastný návrat do života po těžkém období?

Zažili jste někdy návrat po nedobrovolném odloučení? Možná to mohly být i návraty vašich blízkých, které jste dlouho neviděli. Jaké to bylo vrátit se po dlouhé době tam, kde je vám dobře? Byl to návrat do místa, kde jste dlouho nebyli, a přitom jste tam nechali své srdce? Byl to návrat do vašeho rodného kraje nebo domu? Možná to byl návrat do rodiny, ze které jste se na čas vytratili.

Věřím, že šťastné návraty zažíváme všichni. Jsou často emotivní a přinášejí nepopsatelnou radost. Pojďme si o tom povídat.

Svůj příběh zavolejte Jarce Barboříkové do zlínského studia Českého rozhlasu na telefonní číslo 731 800 900 nebo napište sem, přímo pod téma (rozhlas.cz/linka). K dispozici je také email linka@rozhlas.cz. Těším se na Vás!

Jana Jirkov|Hezký večer Jarko Vám a všem příznivcům NL. Tak já jsem zažila své první odloučení od rodiny v první třídě, když jsem poprvé jela do školy v přírodě, bylo to sice jen na 14 dní, ale tenkrát mi to připadalo, že je to hodně dlouho. No a další již mnohem delší odloučení jsem zažila za dob mých studií, kdy jsem pobývala na koleji a domů jsem jela někdy třeba až za měsíc. To bylo panečku potom těšení se domů a krásný návrat! Zdravím všechny mé přátele z NL.

frantisek svaricek|Dobrý večer p.Jarmilko a posl.n.l.Já jsem zažil několik štastných návratů.Jeden štastný návrat byl z Řecka kde jsem pracovál,a dalši návraty byly ,když jsem se jél s manžélkou několikrát podívat a ji ukázat kde jsem sloužil na vojně . Ještě se chcu podívat kde jsem byl v ozdravovně,a to před 75 lety v Kostélci u Jihlavy,Zdravím Janičky,Marušky,MIlenku.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.

Ladislav z Olomouce|Je náročné se zorientovat v místních podmínkách, ale náročnější je to v cizích podmínkách a v cizím jazyku.I když už dva roky probíhá válka na Ukrajině, turisticky neprobádané kraje známe z knih od Ivana Olbrachta, zvláště román Nikola Šuhaj loupežník si nezadá se současnou kriminální tvorbou. Mě se stalo to, že jsem se tam v horách ztratil v hustém déšťi a mlha nijak nepřspěli k mojí orientaci, protože tam turistické značení jak známe od nás se nekonalo a že to bylo v okolí Koločavy svědčí o tom, že divočina je tam stále. Nakonec jsem se musel obrátit na místní, kteří si z pohybu neznámou krajinou udělali doslova kšefty a turistům sice poradí, ale něco to stojí. Co vám však zbývá, čeká-li na vás plný autobus turistů, kteří by už rádi vyrazili k domovu. Protože značení nebylo, stálo mě to teleskopzické hůlky a basu piva, ale to jak mi spadl kámen ze srdce je nezapomenutelné. Krásný pozdrav z Ukrajiny předválečné vám posílá Ladislav z Olomouce

Michal Sedlák z Myšlína|Cesty domů jsou ty nejmilejší. Ať jsou sebevíc klikaté.

Sylva|Dobrý večer. Často se ptám sama sebe, jestli jsem svůj život prožila k užitku druhým i sobě. A vůbec jestli jsem ho prožila nebo proflákala. Ale díky tématům Noční linky se můžu VRACET do různých svých zážitků a uvědomuji si že to všechno přece jen bylo hezké....

Fany|Myslela jsem si že mám smůlu v lásce...ale byla to jen škola života. Poprvé jsem ho poslala pryč (stačilo), když se ho pak ujala kamarádka. I ta to s ním za pár let vzdala. Při náhodném setkání jsem měla silný pocit že přece jen patříme k sobě a on se na mé pozvání s radostí vrátil. Jenže škola se zkouškami brzy pokračovala. Věřila jsem že to tentokrát zvládnu, vždyť mi vlastně neubližuje...jenže přišly úplně jiné zkoušky. V momentě kdy jsem se (v sobě) postavila na odpor situaci, skončila jsem v nemocnici. A on musel zase pryč, už jsem ho nemohla vidět ani slyšet v telefonu. Postupem času mi docházelo že tam tu situaci jsem mohla přijmout a v klidu zvládnout a poté mu nastavit hranice. A on se začal nenápadně vracet. Vždy na návštěvu, když potřeboval nějakou službičku, něco zašít, vyprat...a zůstával stále déle a déle. Až se nenápadně u mě zase zabydlel. Došlo mu oč přišel a je na mě až moc hodný, jako nikdy předtím.

autor: Jarka Barboříková