Nařízení se stále mění, je to velký tlak na psychiku, říká zdravotník, který jezdí za prací do Rakouska

Nemocnice (ilustrační foto)
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Nemocnice (ilustrační foto)

Jihočeská hejtmanka i starostové některých obcí a měst chtějí uzavřít hranice pro takzvané pendlery. Podle nich jsou lidé, kteří dojíždějí za hranice za prací, rizikem pro přenos nákazy koronavirem. Polovina pozitivně testovaných v Jihočeském kraji si nákazu přivezla právě z práce v zahraničí.

K uzavření hranic se přiklání i ministr vnitra Jan Hamáček. Česká vláda nakonec po pondělním jednání dala pendlerům na výběr buď zůstat doma, nebo vycestovat do Německa či Rakouska za prací na tři týdny a sehnat si tam ubytování, po návratu domů je čeká povinná karanténa

„Hodně lidí říká, proč jsme tam chodili, proč jsme šli do Rakouska, Německa. Protože prostě tohle nikdo nečekal,“ reaguje Jiří Božoň, který od začátku roku 2019 pracuje ve všeobecné nemocnici ve Vídni jako anesteziologická sestra.

„Já jsem léta pracoval na zdravotnické záchranné službě v jižních Čechách, před pár lety jsem si začal přivydělávat v gastronomii jako číšník. Postupem času jsem začal přemýšlet nad tím, že bych prostě hranici překročil a šel do Rakouska pracovat do zdravotnictví,“ vzpomíná.

S rodinou žije nedaleko Nové Bystřice, zaměstnání nejdřív hledal v nejbližších rakouských nemocnicích. Nakonec nastoupil ve Vídni a stal se takzvaným víkendovým pendlerem.

„Standardní pracovní doba byla pondělí až pátek, pokud se nedaly výjimky, takže jezdím domů tak dvakrát týdně, na víkend pokaždé,“ popisuje.

Jeden nakažený vyřadí třetinu nemocnice

Podle Jiřího Božoně byly cesty za prací do Vídně až dosud stejné, jako kdyby jezdil do Prahy nebo do Brna. Stěhování do Rakouska proto s rodinou zamítli. „To je otázka spíš na mojí ženu, ona pracuje na záchranné službě v Českých Budějovicích a nepřesunuli jsme se, protože ona je tady doma a nechtěla jít do Rakouska,“ vysvětluje.

I pro rakouské zdravotnictví je nákaza novým typem koronaviru problémem, hlavně kvůli dlouhé inkubační době, během které je člověk s onemocněním Covid-19 infekční. „Může být jeden nakažený, ale vyřadí de facto třetinu nemocnice, která s ním byla v přímém kontaktu,“ připomíná Jiří Božoň.

Od chvíle, kdy se i v Rakousku objevili první nakažení, změnil se také tamním zdravotníkům systém práce. „Podobně jako třeba policie se teď střídáme ve skupinách, které slouží jenom spolu. To znamená, že když jeden odpadne, tak musí celý zbytek zůstat v karanténě,“ uvádí Jiří Božoň.

Částečně uzavřené hranice a hlavně nový systém dal pendlerům nejprve povinnost mít cestu do práce denně potvrzenou od zaměstnavatele. To pro zdravotníky, kteří jezdí do práce na turnusy, znamenalo potíže.

„Mrzí mě, že ten návrh není promyšlený a dopadá i na lidi v první linii. Myslím, že část z nich teď tohle trápí víc než samotná nákaza. Věci se pořád mění, každý den přijde nové nařízení a ta situace se ztěžuje. Je to opravdu náročné, člověk se koncentruje na péči, preventivní opatření a ještě je to neustále hodně velký tlak na psychiku. Neustále sledujeme zprávy a říkáme si, jestli se ještě vůbec dostaneme domů za rodinou,“ dodává Jiří Božoň.

Od svého zaměstnavatele ve Vídni má pro případ potřeby zajištěné ubytování. Pokud by ale musel v Rakousku zůstat, nastane problém s hlídáním jeho tříletého syna.

„Riziko nakažení je u každého zdravotníka a my se ženou se snažíme, aby syn byl v kontaktu s co nejméně lidmi. Snažíme se, aby jeden z nás byl se synem doma, abychom ho nemuseli někomu předávat. V případě, že já zůstanu v Rakousku, bude to samozřejmě náročné, dneska nevím, jak to řešit,“ uzavírá.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související