Na své role v patnácti hrách Járy Cimrmana má Miloň Čepelka přihrádky

23. červen 2015

Jako autora pořadu Dechovka, to je moje znají Miloně Čepelku posluchači Českého rozhlasu České Budějovice. Jeho hlas se ale éterem line už od roku 1961. Tehdy nastoupil do armádní redakce Československého rozhlasu a právě zde vzniklo i Divadlo Járy Cimrmana.

Rozhlasovými kolegy Miloně Čepelky byli totiž Jiří Šebánek a Zdeněk Svěrák. Se Zdeňkem Svěrákem se ale znal již z fakulty, kde oba vystudovali učitelství. „Já se tomu ale věnoval jen velmi krátce. Učil jsem na základní škole v Novém Kníně nedaleko Dobříše na přelomu 50. a 60. let. Měli jsme sice dobrou aprobaci, která nás bavila – český jazyk a literatura, ale nemohl jsem učit jen to, co jsem uměl. Učil jsem třeba také zeměpis, který jsem neuměl, a to není dobře. Navíc kantor byl tehdy na vesnici taková holka pro všechno,“ vypráví Miloň Čepelka.

Ze školních tříd tedy s chutí zamířil do rozhlasu. „Už jako student a poté kantor jsem psal veršíčky. Ty začaly vycházet v časopisu Plamen a přes něj jsem se dozvěděl, že je volné místo v rozhlase, kam bych mohl nastoupit. Tak jsem poděkoval a šel se tam představit,“ říká.

Dnes je Miloň Čepelka autorem několika básnických sbírek, rozhlasových a televizních her i písňových textů, ale většinu svého času věnuje Divadlu Járy Cimrmana. „Od roku 1973, kdy jsme začali jezdit na zájezdy, toho stále přibývalo, například teď mě čeká malá série představení v jižních Čechách. Na repertoáru máme stále všech svých patnáct her, hrajeme to, co si pořadatelé objednají,“ popisuje.

Miloň Čepelka vystupuje mimo jiné jako hrabě Zeppelin v Hospodě na mýtince, šikovatel Vogeltanz v Záskoku nebo matka Žílová v představení Akt. Pamatovat si různé role v patnácti hrách podle něj není tak složité, jak by se mohlo zdát. „Já tomu říkám přihrádky. Člověk otevře příslušnou přihrádku a ono to tam leží. Samozřejmě někdy přijde okno, ale na to nesmíte myslet, když se toho člověk bojí, tak to přivolá,“ vysvětluje.

Divadlo Járy Cimrmana - České nebe

Naopak na chuť nepřišel filmovým rolím. „Po první zkušenosti v Jáchyme, hoď ho do stroje jsem už v dalších filmech být nechtěl. Nesedělo mi to. Nemám rád, když se musíte ohlížet na to, jestli zrovna svítí slunce nebo prší, potřebuji kontakt s publikem a navíc se filmy točí na přeskáčku, nemá to žádnou souvislost. Je to úplně jiná profese než divadelní herectví a obdivuji každého, kdo se ji naučil,“ uzavírá Miloň Čepelka.

Celý rozhovor s Miloněm Čepelkou si poslechněte v záznamu vysílání Českého rozhlasu České Budějovice v odkazu výše.

Čtěte také

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová