Mýty a pravdy o hubnutí. Pomůže prolévání těla vodou a jaký je ideální úbytek na váze?
Povánoční kila, pověry o dietách, ale i fungující principy pro hubnutí. O tom všem mluvila v pořadu Zdravíčko nutriční specialistka českobudějovické nemocnice Alena Sladká. Tady jsou naše i vaše otázky a její odpovědi.
Co je to glykemický index a je pravda, že ho snížíme tím, že si třeba na rohlík namažeme trochu sýra?
Glykemický index vyjadřuje rychlost, jakou se cukr z konkrétní potraviny dostává do krve. Naše tělo je poháněno glukózou, my jedeme na cukr. Cokoli sníme, to se v závěru stejně přemění na cukr jakožto palivo. Spousta diet je založena na tom, že se cukr zásadně omezí, ale je třeba si uvědomit, že jeden gram sacharidů má stejnou energetickou hodnotu jako jeden gram bílkovin. Jen tělu déle trvá, než bílkovinnou stravu zpracuje a cukr z ní uvolní. Když si tedy k sacharidové stravě přidáme bílkovinu, určitě vydržíme déle, aniž bychom měli hlad. Ale je to hlavně proto, že jsme přidali další kalorie. K hubnutí si tím nepomůžeme.
Škroby z brambor – dají se odstranit tím, že se brambory oškrábou a nechají se dvě hodiny louhovat ve studené vodě? Je to dobré na hubnutí?
Z brambor se především vyplaví veškerý vitamín C, draslík a ostatní stopové prvky, takže nakonec jíme téměř mrtvou hmotu, nijak si tím tedy nepomůžeme.
Funguje na linii prolévání se celý den vodou?
Funguje, ale tak, že vlastně zaháníte hlad. Pijte vodu po malých doušcích mezi jídly, aby vás nehonila mlsná. Jestliže ale o vodě hladovíte, pak sice nepřibíráte, ale také do sebe nedostáváte žádné důležité látky jako bílkoviny, stopové prvky, vitamíny. Půst na tekuté stravě nebo nápojích s javorovým sirupem a podobně bych nikomu nedoporučovala, tělo ztrácí svalovou hmotu, má akutní nedostatek bílkovin. Jíst je zkrátka třeba.
Proč si naše tělo žádá sladké?
Tělo si žádá sladké poté, co ho vyhladovíme. Má absťák, usilovně po cukru touží. Zaprvé mu chutná, za druhé je pro něj základním zdrojem energie. Abychom se vyhnuli nárazovému přejídání se sladkým, musíme při redukční dietě přijímat cukr ve formě těstovin, rýže, brambor. Každý zná klasickou potravinovou pyramidu. Její nejširší částí jsou právě obiloviny, následuje zelenina a ovoce, méně už je masa, mléka a vajec a nejméně jednoduchých cukrů a tuků. Měli bychom tedy omezit zákusky, buchty, čokoládu, tučné maso a uzeniny. A to jde, pokud nehladovíme.
Co proteinové diety, kde se jí hlavně maso a zelenina a úplně se vynechávají přílohy? A proč se při nich nemá sportovat?
Proteinové diety bych příliš nedoporučovala, protože nadbytek bílkovin ve stravě enormně zatěžuje játra a ledviny. Platí to i pro ketodiety. Jak jsme řekli, tělo potřebuje k životu glukózu. Jestliže ji nezíská ze sacharidů, vyrobí si ji z bílkovinných potravin. Při tomto procesu vznikají ketolátky, což jsou odpadní látky, jedy, které odcházejí ven z těla skrze ledviny a močové cesty. Čtrnáct dní, tři týdny to tělo zvládne, ale dlouhodobé, několikaměsíční ketodiety mohou organismus poškodit. A proč se při nich nehýbat? Na pohyb potřebujeme ještě více a ještě rychlejší energie. Ale z bílkovin to trvá dlouho, takže ketóza začne probíhat masivněji, vzniká daleko více škodlivých látek, které tělo zaplavují. Na druhou stranu, když nebudeme mít pohyb žádný, bílkoviny se neusadí ve svalech, ale vyjdou močí z těla ven. Je třeba používat zdravý rozum.
Jaké pravidlo úbytku na váze je tedy platné a neměnné?
Nemluvit o dietě, ale o změně životního stylu. Po každé dietě zhubnete, otázkou je to, za jakou cenu a jestli vám to vydrží. Správně držená redukční dieta má být dlouhodobá a pomalá, zhruba 2 kilogramy za měsíc. Ono se to zdá lidem málo, ale je to 24 kilogramů za rok. Člověk si na nové stravování a pohybový režim zvykne a nějaká dvě tři vánoční kila ho potom nerozhodí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.