Muže - pečovatele si hýčkáme, říká ředitelka Centra sociální pomoci ve Vodňanech
Podle sociologických dat stárne Česká republika podobně rychle jako Japonsko, země s nejvyšším podílem seniorů na světě. Nepříznivé demografické trendy ale bohužel u nás nevyvolávají adekvátní rozvoj sociálních služeb.
Různých typů seniorských a pečovatelských domovů není tolik, kolik by bylo třeba, řada služeb je drahá a naopak, pracovníci v sociální sféře jsou podprůměrně placeni. O to víc potěší, pokud se najdou instituce, které navzdory situaci bravurně plní své poslání.
Jednou z takových je Centrum sociální pomoci ve Vodňanech. „Můžu vám říct, že když jsme se na několika setkáních ředitelů bavili o našich zaměstnancích a já řekla, že máme také pečovatele - muže, tak mi to kolegové nechtěli věřit,“ vypráví ředitelka Daniela Davidová. „A jak si je udržíte,“ chci vědět. „Hýčkáme si je,“ směje se.
Pracovníci a pracovnice vodňanského Centra sociální pomoci dostali několikero ocenění za svou práci, například letos to byla čestná uznání a cena Dobrá duše za dobrovolnickou práci se starými lidmi.
„V čem by se měla u nás změnit péče o seniory,“ ptám se Daniely Davidové. „Odstranit množství formálních věcí,“ odpoví bez váhání. „Všechno se zapisuje, všechno se musí kontrolovat, máme plány péče, denní záznamy,“ vyjmenovává. „Pracovníci nakonec polovinu pracovní doby píší lejstra, místo aby ten čas strávili s lidmi, kteří si to zaslouží víc,“ uzavírá.
Rozhovor s Danielou Davidovou si můžete poslechnout v pořadu Jihočeši.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.