Můj vláček – text této písničky zahrnuje něco z rodinného příběhu zpěvačky Zdenky Tichotové
Rád připomenu nastávající jubileum výborné české zpěvačky Zdenky Tichotové, členky trampské skupiny Brontosauři s bratry Janem a Františkem Nedvědovými a od roku 1974 ženské vokální opory legendárního Spirituál kvintetu, jejíž manžel – loutnista, skladatel a muzikolog Jiří Tichota – byl jeho uměleckým vedoucím.
Před pěti roky vydal Supraphon ve spolupráci s doktorem Jiřím Tichotou ke zpěvaččiným půlkulatinám a také k jejím čtyřiceti rokům ve Spirituál kvintetu kvalitní kompilační album nazvané Zdenka Tichotová – Zpívání se Spirituál kvintetem / Nejkrásnější písně dámy ze Spirituálu.
Ve čtyřiadvaceti písničkách gospelového, lidového, folkového nebo renesančního původu zpívaných krásně a čistě Zdenkou Tichotovou i se dvěma nevydanými nahrávkami má zvláštní místo spirituál Můj vláček, v anglickém originále Gwineter Ride Up in the Chariot.
Byl natočen v roce 1997, ovšem písnička v podání Spirituál kvintetu je o dost starší. A odráží se v ní rodinný původ paní Zdenky Tichotové. Jejím otcem byl totiž Vladimír Tosek, známý český rozhlasový a televizní novinář, který se silně zapojil do protiokupačního vysílání v pohnutých dnech osmašedesátého roku a pak emigroval i se synem a Zdenčiným bratrem Janem do Rakouska a usadil se Velké Británii.
Tyto okolnosti ukryl Jiří Tichota do slov: Až poveze mě vláček tam, kde bratra Jana spatřím... K tomu v jednom rozhovoru poznamenal: „Nikdo z komunistických cenzorů v něm nic nenašel, nikoho nenapadlo, že je to pozdrav pro emigranta.“
Tak tedy – v Hudebním pozdravení zazní Můj vláček, Spirituál kvintet a zářijová oslavenkyně Zdenka Tichotová!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.