Mistr, který uměl všechno, stále čeká na objevení. Díla Andreje Bělocvětova vystavuje Egon Schiele Art Centrum v Českém Krumlově

„Je to retrospektiva obsahující na 200 děl umělce, který ještě není v širokém povědomí znám, ale který rozhodně patří na špici nejenom českého výtvarného umění, ale vůbec evropského umění,“ říká  ředitelka Egon Schiele Art Centra Hana Jirmusová Lazarowitz.

„Expozice zahrnuje období 40. a 50. let, klasicistní obrazy, jeho cestu, hledání, explozi tvorby v roce 1960 až po 90. léta, která znamenají jakési rozloučení s životem. Pro to poslední období je naprosto typická bílá barva. Možná hrálo roli, že jeho jméno znamená bílý květ, možná v tom věku pro něj bílá barva znamenala něco nového,“ dodává.

Rodiče Andreje Bělocvětova pocházeli z Ruska, ale měli argentinské občanství. „Matka byla absolventkou konzervatoře v Buenos Aires. Po svatbě se vydali do Evropy na jachtě s tím, že se maminka chtěla podívat na konzervatoř v Praze. Tady se narodil Andrej. Tatínek je opustil, ale oni dva tu zůstali – do roku 1939 s argentinským pasem, pak o něj přišli, protože nesouhlasili s fašistickým režimem, a byli třicet let bez státní příslušnosti. Teprve počátkem 70. let získal Andrej Bělocvětov československé občanství,“ vypráví Hana Jirmusová Lazarowitz.

Dílo Andreje Bělocvětova je rozsáhlé, ale stále čeká na objevení. „V době, kdy byl mladým mužem a mohl prorážet, byla válka a ani po válce to neměl jednoduché. Sice nastoupil na akademii, ale to už byl vyspělým autorem. Přátelil se s mimořádně významnými umělci, jako byli Zrzavý nebo Sudek, a to, že nemohl vystavovat, bylo tehdy standardní pro celou řadu pro něj dobrých umělců,“ líčí ředitelka galerie.

Čtěte také

Rychlá auta a závodníci zaplnili Alšovu jihočeskou galerii. Velká výstava představuje díla malíře Theodora Pištěka

Výraznou postavou, která ovlivnila závěr umělcova života, je skladatel a malíř Vladimír Franz, který se s ním seznámil v 80. letech. „To dílo bylo neuvěřitelné ve své rozmanitosti a vrstevnatosti. Bylo vidět, že Andrej Bělocvětov je mistr, který umí všechno,“ popisuje.

Autor podle něj tvořil i v nelehkých 80. letech. „Neopustil asi patnáct let svůj byt, ale neustále dokázal nabírat sám za sebe, v tom to bylo úžasné. Nepotřeboval nějaké vzruchy, podněty, ale přece jenom všechno má svoje, takže začal lehce klesat na mysli. Tou dobou jsme začali jezdit autem do přírody, on našel kontakt s přírodou a zjistil, že to nebude tak špatné. Poté navíc vypukla revoluce a to, co v sobě nesl, náhle vybuchlo v úplně jiném vyjádření, což je to pozdní bělobílé období.

Andrej Bělocvětov i kvůli tehdejším skromným životním podmínkám používal také netradiční materiály jako dřevo, okenní rolety nebo sololitové desky. Výstava jeho děl v Egon Schiele Art Centru v Českém Krumlově potrvá do konce roku.