Mirka Nezvalová: Suchý únor

Tentokrát Hanka vymyslela, že zkusíme suchý únor. Moc šancí na úspěch jsem téhle sázce nedávala, protože si v této covidové době s mužem vždycky večer rádi sedneme a dáme skleničku vína pro dobrou náladu.

Kamarádka mě zahrnula vyčtenými argumenty o tom, co udělá měsíc bez jediné kapky alkoholu s naším tělem. Prý nám poklesne cholesterol o pět procent a glukóza dokonce o čtvrtinu. Jaterní tuk sice jen o patnáct procent, ale už tento údaj znamená, že se játra dokážou částečně zregenerovat, takže jsou odolnější vůči dalšímu ničení. Nakonec dodala, že alkohol je nervový jed a v zásadě není v těle místo, které by jeho pití neovlivňovalo. Pokud se tedy pustíme do té měsíční abstinence, bude regenerovat i náš mozek.

Tak jsem se nakonec nechala umluvit a do té sázky šla. Je fakt, že první tři, čtyři večery jsem sledovala s trochou závisti, když si muž jako obvykle nalil skleničku červeného, ale přece nejsem taková slaboška, abych to nedokázala.

Přiznám se, že jsem byla v pokušení i další večery, ale říkala jsem si, že když už je 9., 15., 20. a dokonce 24. února, tak to už přece dám. A dala jsem to, stejně jako kamarádka Hanka a asi spousta z těch, kdo si akci Suchý únor vyzkoušeli.

Má to ale háček. Aby naše sázky měly nějaký lákavý cíl, vždycky si určíme dopředu výhru. Tentokrát to byly tři láhve prosecca. Tak jen doufám, že se má játra zregenerovala dostatečně, protože i když jsme obě v únoru vyhrály kus svého zdraví, přece si nebudeme skleničku odpírat až do konce března.