Mirka Nezvalová: Pěškování

Ano, před dvěma týdny jsme s mužem běžkovali v okolí Frymburka, ale vinou jednoho minipádu s následkem zlomeného prstu se můj muž Toník musel posléze přeorientovat z běžkování právě na pěškování. A vůbec nám to nevadí. I když je pravda, že když jsem se v neděli oblékla do delšího prošívaného kabátu, v němž podle manžela vypadám, jako kdybych během lockdownu přibrala nejméně deset kilo, chvíli jsem váhala, jestli se na tu procházku kolem Vrbenských rybníků mám vůbec vydat.

Nakonec touha po spálení kalorií z nedělního oběda byla větší než mé trochu pokořené sebevědomí. Ostatně moje váha v koupelně dobře ví, že jsem přibrala jen kila tři. A tak jsme vyrazili do přírody. Překvapilo nás množství stejně smýšlejících lidí, které jsme na dvanáctikilometrové trase postupně potkávali.

Rybník u Haklových Dvorů obsadili bruslaři, nedaleké výdajové okýnko u pivovaru zase ti, kteří toužili po něčem teplém na zahřátí. Byla to parádní procházka, kde mi požitek z ní kazil jen fakt, že jsem neměla na celé zpáteční cestě kam odhodit prázdný kelímek od čaje. Všimla jsem si, že jsme nebyli jediní ekologicky uvažující uživatelé cesty, což může být podnět pro  všechny příslušné instituce prosazující šetrné chování k přírodě. Když jsme dopěškovali domů, bylo nám báječně unaveně a vůbec nevadilo, že jsme místo dřívějších výrazně razantnějších aktivit šli prostě jen pěšky.

Takže, vyrazte také do přírody, klidně pěškujte, zhluboka dýchejte a užívejte si každého pohodového dne.