Mirka Nezvalová: Kuna

Mívali jsme možná kun i víc, soudě podle toho, jak se hodně hlučně proháněly nad ránem na půdě. Ale když jsme možné přístupové cesty do podkroví zahradili, zůstala jim k dispozici celá zahrada. A pochopitelně i otevřená garáž, kde parkujeme.

Když nás jedna z návštěv vyděsila líčením o tom, jak si kuna ráda pochutná i na kabelech v autě, začali jsme uvažovat, jak naše auto těm potvůrkám znechutit. Sprej je nanic, konstatoval známý s tím, že on si vyrobil speciální síto z drátěného králičího pletiva.

Můj muž  tedy taky kus zakoupil, ale kuna zřejmě vytušila, že jí hodláme zkomplikovat život, tak se důkazy o její přítomnosti přestaly objevovat. V pozornosti jsme polevili i my a od výroby síta upustili.

Vida –  ta chlupatá potvůrka nám hned exkrementy pod autem dala najevo, že tohle je její území.. Zapátrali jsme na internetu a objevili údajně zcela unikátní německý výrobek, který položíte pod auto, a kunu díky své struktuře odradí.

Ano, přiznávám, vyhodili jsme téměř tisícikorunu vlastně za plastový kus králičího pletiva. Naštěstí kuna zřejmě tuší, že s podzimem její teritorium nebudeme tak často narušovat, a tak si může užívat svých skrýší a toulání i lovu.

A myšky, ty šedivé mršky, které se dřív přes zimu dokázaly prokousat celou sadou polstrování pro zahradní sezení, se  stáhly do ústraní.

Ano, přesně jak by napsali ve slabikáři – my máme kunu, ó, my se máme. Jen doufáme, že vzájemné příměří nám vydrží ještě hodně dlouho.