Mirka Nezvalová: Covidový šatník

Vždycky mě bavilo probírat se tím, co mi visí na ramínkách, a přemýšlet, který kousek si kam vezmu. Tuhle radost mi bohužel koronavirová doba vzala. Vím, že když jedu ráno vysílat do rozhlasu Dámskou jízdu, volba je jasná: strečové džíny, aby mě kalhoty nikde neškrtily, a k nim nějakou mikinu, to aby mi zase na kole nebyla zima.

Jasná je i zimní prodloužená bunda. To aby mi netáhlo zbytečně na záda. A příští středu to samé. Ano, přiznávám se, že mě to štve. Mám přece ve skříni úžasné úpletové modré šaty nebo tu před rokem pořízenou zimní sukni a mnoho dalších skvělých hadříků, leč tohle vše spí tvrdě spánkem Šípkové Růženky. Nebaví mě sáhodlouze ladit svůj zevnějšek, když jdu jenom vedle do obchodu na nákup.

A tak zkrátka sahám po džínách a mikině a věřím, stejně jako mnoho z vás, že už brzy přijde doba pokoronavirová, kdy otevřeme skříně dokořán a ukážeme všem okolo nás, že fakt máme co na sebe.

Svým skříním věřím. Nestalo se mi tudíž to, co jedné mojí známé. Ta podlehla e-shopovému nakupování a teď má o zábavu postaráno – nakoupí přes internet, vyzkouší, vrací a nakupuje znovu. A zase vrací, protože ty na fotkách skvěle vypadající hadříky její české postavě fakt nesedí.

Naštěstí jsem téhle závislosti nepropadla. Doufám totiž, že ty loni zakoupené módní kousky budou in i letos. A pokud náhodou ne, už značně obnošené strečové džíny a mikina to pořád jistí. Mimochodem, není tohle i váš osobní šatníkový příběh?