Literární matiné

Jaroslav Rokoský (vlevo)

Tipy na knížky Daniela Glattauera, Agathy Christie, Vladimíra Plešingera, Olivera Sackse a Jaroslav Žáka s Vlastimilem Radou; Knihu Rudolf Beran a jeho doba s podtitulem Vzestup a pád agrární strany představuje autor Jaroslav Rokoský; Recenze Jaromíra Slomka na knihu Jiřího a Ondřeje Suchých Pan Werich z Kampy; Tradiční soutěž.








KNIŽNÍ TIPY:

Daniel Glattauer: Každá sedmá vlna
Rakouský spisovatel Daniel Glattauer vydal před časem velmi úspěšnou knihu Dobrý proti severáku, ve které vytvořil moderní obdobu románu v dopisech: román v e-mailech. Muž a žena sedící u svých počítačů se náhodou dostanou do kontaktu právě prostřednictvím mailu. Vznikne podivný vztah, podobný vztahu dvou milenců, ačkoliv oba zůstávají jen u mailových zpráv a osobní setkání stále odkládají. Ona je vdaná, on se vzpamatovává z rozchodu s přítelkyní. V knize Dobrý proti severáku se už už schyluje k osudové noci, ale nakonec se setkání nekoná a zklamaný Leo mizí ze scény. Obsah románu vyprávím proto, že je tu pokračování: kniha Každá sedmá vlna navazuje na starý příběh právě po roce, kdy se obnoví korespondence obou protagonistů. Jestlipak se Leo a Emmi setkají? Knihu vydal Host v překladu Ivy Kratochvílové.

Daniel Glattauer: Každá sedmá vlna

Agatha Christie: Třetí dívka
Detektivka z Knižního klubu nezklame, i když myslím, že Agatha Christie napsala i lepší knihy než je Třetí dívka. Ale je tu sympatický Hercule Poirot, jehož šedé buňky budou zaměstnány mladou návštěvnicí, která podle vlastních slov možná spáchala vraždu. Překlad Eva Ruxová.

Agatha Christie: Třetí dívka











Vladimír Plešinger: Na střeše Afriky
Víte, které zemi se říkalo Habeš? A víte, že kdybyste ten název použili přímo tam, v Etiopii, neměli byste úspěch, protože to tamní lidé neradi slyší? Známý cestovatel Vladimír Plešinger věnoval této zemi knihu Na střeše Afriky s podtitulem Habeší za války, Etiopií v míru, ve které se dozvíme hodně zajímavého o její předlouhé historii, přírodních podmínkách a samozřejmě také o lidech, kteří tu žijí. Naše putování Etiopií bude o to příjemnější, že kniha obsahuje spoustu černobílých i barevných fotografií – a ocitáme se opravdu v krásných místech. Pokud byste si mysleli, že jedete do primitivní divočiny, vězte, že v Etiopii bylo křesťanství státním náboženstvím pět set let předtím, než k nám dorazila cyrilometodějská mise. Vydává Jota.

Vladimír Plešinger: Na střeše Afriky


Oliver Sacks: Migréna
Nakladatelství Dybbuk věnuje soustavnou pozornost knihám známého neurologa Olivera Sackse, původem Brita žijícího v USA. Na rozdíl od předchozích knih, které se zabývaly často velmi neobvyklými a pro běžného čtenáře spíše kuriózními nemocemi, bude jeho kniha Migréna zajímat všechny, které kruté bolesti hlavy občas pronásledují – a těch rozhodně není málo. Sacks se věnuje projevům migrény, které se mohou u jednotlivých pacientů lišit, a upozorňuje na nutnost individuálního přístupu lékařů k pacientům.

Oliver Sacks: Migréna






Jaroslav Žák, Vlastimil Rada: Příběhy děda Posledy
Populární knihu Jaroslava Žáka Študáci a kantoři určitě znáte, když ne z četby, tedy z filmového zpracování, které se mimochodem od původní prózy dost liší. Ve stejném roce, kdy Študáci a kantoři vyšli, tedy v roce 1937, vydal Žák spolu s malířem Vlastimilem Radou knížku Příběhy děda Posledy, které pak ještě přepracoval a znovu vydal o dva roky později pod titulem Pan Posleda, přítel študáků. K původní starší verzi se teď vrací Albatros: knížka Příběhy děda Posledy jsou téměř pohádkovým příběhem o dobrotivém kouzelném stařečkovi, který pomáhá studentstvu v jeho nerovném boji s profesorským sborem. Knížka pro dospělé i pro mladé čtenáře.

Jaroslav Žák, Vlastimil Rada: Příběhy dědy Posledy



NÁŠ HOST:

Knihu Rudolf Beran a jeho doba s podtitulem Vzestup a pád agrární strany představuje autor Jaroslav Rokoský. Rozhovor natočil Václav Malina

Jaroslav Rokoský: Rudolf Beran a jeho doba











RECENZE Jaromíra Slomka:

Jiří Suchý a Ondřej Suchý: Pan Werich z Kampy
Humor Voskovce a Wericha zatím stále ještě žije, i když většina z jejich dramatického i literárního odkazu nakonec vyvane. V tom je čas nemilosrdný. Dokud však existuje werichovské publikum, budou existovat i lidé, kteří o Werichovi píší, vzpomínají na tohoto jistě nezapomenutelného člověka a budou se chtít s námi, kteří jsme neměli štěstí ho vidět na jevišti, natož ho poznat v soukromí, podělit o své vzpomínky. Jiří Suchý a jeho mladší bratr Ondřej Suchý Jana Wericha znali, ten první byl dokonce jeho posledním jevištním partnerem v roce 1977, když se starý a nemocný muž směl po podpisu Anticharty objevit dvakrát před publikem ve vyprodané Lucerně. Jiří Suchý o Werichovi už psal ve svých knížkách, také Ondřej Suchý o něm psal ve svých knížkách, trochu jaksi i badatelsky. A teď se oba bratři díky nakladatelství Ikar, respektive Euromedia Group, spojili, aby na Wericha zavzpomínali společně. A vlastně tak docela společně ne, sešli se jen na úvodní fotografii, kde pózují před divadlem Semafor, založeným a dodnes provozovaným starším z nich. Jinak o Werichovi píší každý svoje, většinou opakují, co už napsali či vyslovili jinde, Jiří Suchý v první a Ondřej Suchý v druhé polovině knihy. Werichův obraz v dějinách české kultury 20. století je už dostatečně prokreslen. Co ještě dodat? Jenže někdo asi po bratrech Suchých takovou knížku chtěl, a tak nedovedli odmítnout. Dočítáme se tam i takové zbytečnosti, jako je třeba dětský zážitek Ondřeje Suchého z roku 1955: „A pojednou mi už bylo deset let a já trávil prázdniny u tetičky v Karlových Varech, kde se tou dobou konal filmový festival, a najednou jsem tam stanul tváří v tvář panu Werichovi, který mě tak krásně děsil svou písní ve věku předškolním. Když jsem jej uviděl sedícího před kavárnou Elefant, běžel jsem do nedalekého papírnictví a koupil si tam pohlednici s jeho portrétem. Byl na ní vyfotografován s tmavým knírem, zatímco u kavárny seděl vousatý ,císařův pekař‘. Vystál jsem si frontu sběratelů autogramů podal jsem obdivovanému herci pohlednici. Podíval se na ni a vážně povídá: ,Co je to za šlechtice?‘ – ,To jste vy.‘ – ,Ne, to nejsem já, to nepodepíšu.‘ Pode mnou se rozklepaly podkolenky a třesoucím se hlasem jsem se pokusil o odpor: ,Ale oni to tam píšou, že jste to vy!‘ Jan Werich povytáhl obočí: ,Ukaž, voni to tam píšou? No jo – když to tam píšou, tak holt to musím podepsat...‘ A teprve pak se mi na pohlednici podepsal. Odpotácel jsem se poněkud vyděšen...“ A tak dále.
Celá ta bratrská pocta Werichovi je překvapivě neobjevná, nečekaně mnohomluvná a průběžně nevtipná, celkově jaksi zbytečná. Ne, knížka Pan Werich z Kampy se nepovedla. Ani trochu. Bohužel.

Jiří Suchý a Ondřej Suchý: Pan Werich z Kampy

SOUTĚŽ:

Odpověď na minulou soutěžní otázku: Arnošt Lustig (115 správných odpovědí, 2 chybné)

Výherci: K. Bláhová, A. Dvořáková, manželé Lhotákovi, J. Máchová, R. Nová, M.Petráková

Nová otázka: 4. března roku 1852 zemřel ruský prozaik a dramatik Nikolaj Vasiljevič Gogol, jehož díla se dodnes objevují na světových jevištích. Asi nejslavnější je Revizor. Zkuste si vzpomenout, jak se jmenuje hlavní hrdina této hry. Vcelku bezvýznamný hochštapler navštíví městečko, kde je omylem považován za revizora a místní si jej snaží naklonit všemi možnými prostředky. Jak se jmenuje?

Odpovědi na naši otázku a veškeré své dotazy či podněty k pořadu "Literární matiné" pište na adresu PhDr. Hana Soukupová, Český rozhlas, U Tří lvů 1, 370 01 České Budějovice, nebo na e-mail: Hana.Soukupova@cb.rozhlas.cz. Využít můžete i telefonní záznamník na čísle 386 797 277.