Literární matiné 6. 7. 2008

Polská spisovatelka Olga Tokarczuková žije v malé vesničce zvané Valbřich na hranici mezi Polskem a Čechami, z okna svého domku se dívá k sousedům, tedy k nám, nahlíží a píše své knihy. Nejinak tomu bylo i při psaní nové autorčiny knihy Poslední příběhy, která vyšla v překladu Petra Vidláka v brněnském nakladatelství Host. Jedná se zatím o čtvrtou knihu vydanou v češtině, složenou ze tří novel. V nich vypráví příběhy tří žen z jedné rodiny a ústředním tématem je životní běh končící smrtí. Autorka nás zavádí k myšlence, že se na smrt dá připravit a dokonce ji i vychutnat, do značné míry tak evokuje názory buddhistických lámů, kteří tvrdí, že život není nic jiného, než příprava na smrt.
V prvním příběhu prožije stárnoucí žena v zimní krajině autonehodu, v šoku a se smrtelným zraněním doklopýtá do stavení neznámých lidí, jejichž vnuk - veterinář nechává ve stodole dožívat zvířata, která by jiný usmrtil injekcí. On se je snaží léčit, dokud to jen jde. Hrdinka putuje v horečkách svou vlastní pamětí do vzpomínek na dětství.
Ve druhé novele je smrt záminkou k vyprávění o ženě - matce hrdinky z prvního příběhu, která se vdala proti své vůli. Původem pocházela z Ukrajiny a vzala si Poláka v době, kdy je Polsko napadeno ze dvou stran, z jedné nacistickým Německem a ze druhé bolševickým Sovětským svazem. Spolu s manželem se nacházejí poblíž polsko-ukrajinské hranice a vpád Rusů přežijí jen díky její oběti, kdy je po vůli zmrzačenému ruskému důstojníkovi. Zbytek života pak prožije v opovržení, manžel se s její obětí nesmířil a dával jí to krutě najevo.
Třetí hrdinka je vnučkou a dcerou předcházejících žen. Nevydrží na jednom místě a spolu s dospívajícím synem se toulá světem, píše turistické průvodce a stále utíká sama před sebou, před dědičnou bolestí, která přechází z matky na dceru, z babičky na vnučku. Tokarczukové se ve třech novelách podařilo originálně propracovat psychologii postav, přinesla do evropské literatury nový pohled na téma smrti a umírání inspirované buddhistickou filozofií.
Olga Tokarczuková patří k jedné z nejoceňovanějších současných polských spisovatelek, a to nejen v Polsku, ale i v Německu a ve Francii. Bývá kritiky často přirovnávána k Márquezovi a hovoří se v souvislosti s ní o středoevropském magickém realismu. Ona sama se cítí být spíš autorkou "imaginace" a "metafyziky". Její tvůrčí přístup na rozdíl od Márqueze je oproštěn od snové poetiky a blíží se reportérskému pohledu díky odstupu, s nímž sleduje nejen příběh, ale i sny. Tokarczuková se vědomě hlásí k odkazu Carla Gustava Junga a Mircei Eliadeho, po přečtení jejích knih můžete dostat chuť cítit svět všemi smysly - doslova si vše vychutnat, i smrt.