Literární matiné 4. 7. 2010

Steve Toltz: Zlomek celku
Prazvláštní vztah prožije hlavní hrdina této knihy se svým více než podivínským otcem. Když se nakonec dostane k bilancování a zamyslí se nad tím, co prožil, dívá se na společná dobrodružství novýma očima a nově také hodnotí celý okolní svět.

Martin Dubánek, Jan Lakosil, Tomáš Fic: Putování po československém opevnění 1935 – 1989
Muzea a zajímavosti. Tipy na cesty a výlety v našem pohraničí, historie opevnění, zajímavosti z výstavby, bohaté ilustrace.

NÁŠ HOST:

Hostem Literárního matiné je prozaik, básník, textař, nakladatel a antikvář Ondřej Fibich: Řeč bude o knize Nebe studánek II.

NÁŠ TIP NA LÉTO

Trilogie Stiega Larrsona Milénium je už i v češtině kompletní. Poslední díl nazvaný Dívka, která kopla do vosího hnízda vydalo brněnské nakladatelství Host v překladu Azity Haidarové. Pokud patříte jako já k nestřídmým čtenářům, kteří musí dočíst napínavou knihu na jeden zátah, radši Larrsonův bestseller vůbec neberte do rukou nebo požádejte o několikadenní dovolenou. Každý díl Milénia je totiž pořádný špalek a ani ten poslední není výjimkou – má skoro 700 stran. Odstup mezi vydáním jednotlivých dílů je přece jen docela velký na to, abychom si dopodrobna pamatovali, co se dělo na stránkách minulé knihy. Hlavní hrdiny si ale samozřejmě pamatujeme; ostatně na drobnou podivínskou hackerku Lisbeth asi ani zapomenout nemůžeme. Larrson do své knihy namíchal velmi obratně všechno, co na čtenáře či posluchače působí od dob, kdy se začaly vypravovat příběhy. Zdánlivý outsider – v tomto případě Lisbeth - v sobě ukrývá nečekané schopnosti, které mu pomohou zničit mnohem silnější protivníky. Kdysi to byl pohádkový hrdina s kouzelnou rybí šupinkou v kapse a statečným srdcem, dnes je to dívka, která se umí nabourat do jakéhokoli počítače na světě. Hrstka čestných a odvážných pak stojí proti démonickým silám, ztělesněným v knize veletajnou službou, jež se utrhla ze řetězu. Nechybí ani další pohádkový hrdina, nepřemožitelný ďábelský superman, který necítí bolest. Zní to všechno trochu legračně, když to takhle shrneme, ale popravdě řečeno, při čtení Larrsonovy trilogie zažijete dávno zapomenuté okouzlení napínavými příběhy i pobyt v jiném světě, což se většině z nás podařilo naposledy v dětství, když jsme četli Tři mušketýry. A krásně si nad Miléniem odpočinete. Poslední díl vyšel v Hostu pod názvem Dívka, která kopla do vosího hnízda. Mimochodem pod názvem dílu prvního Muži, kteří nenávidí ženy přichází teď Larrsonův příběh do českých kin.

Stieg Larsson: Dívka, která kopla do vosího hnízda

RECENZE Kateřiny Krejčové:

Jerzy Płażewski: Dějiny filmu
Nedávno vyšla v nakladatelství Akademia obsáhlá publikace "Dějiny filmu" významného filmového teoretika a publicisty Jerzyho Plazewského, zkoumající filmovou historii na ploše 110 let od počátků až po současnost. Informace o filmové prehistorii bychom však v těchto dějinách filmu hledali marně, kniha začíná až rokem 1895, tedy rovnou filmy bratří Lumiérů a prvními veřejnými projekcemi kinematografu. Ačkoliv publikace získala ocenění v soutěži slovník roku za nejlepší encyklopedické dílo, obsahuje české vydání mnoho chyb v překladu z polského originálu, které často způsobují matoucí převrácení významů. Na ně a rovněž na chyby obsahové, jichž se autor na několika místech dopouští, upozornil již Radomír Blažejovský ve své podrobné recenzi Dějiny filmu 1895-2005 / Povážlivá překladatelská směšnost, která vyšla v dubnovém čísle Cinepuru. Esejistický styl, fakt, že se autor nesnaží o objektivní klasifikaci a přiznává své sympatie a subjektivní východiska a to, že je sám významnou osobností, která ze své pozice nestora polské filmové kritiky znovu píše dějiny filmu, zajímavě rezonuje s celkovým Plazewského stylem psaní, který jako by byl vzdálenou ozvěnou stylu George Sadoula, jehož Dějiny filmu u nás vyšly roku 1955. I v Sadoulově případě je vývoj kinematografie napínavým a poutavým příběhem o geniálních dílech a výrazných individualitách. Tento poněkud mytologizující přístup má ovšem svá úskalí. Zatímco se američtí filmoví vědci David Bordwell a Kristin Thompsonová ve shrnující publikaci podobného druhu "Dějiny filmu", která u nás vyšla v roce 2007 zamýšlejí nad celkovým kontextem filmových dějin, pracují s výsledky bádání nové filmové historie, zohledňují politické, společenské a ekonomické pozadí filmového průmyslu a podnikají dobrodružný exkurz za vývojem experimentálního, dokumentárního a animovaného filmu, zůstává Plazewski v intencích esejistického vypravování o národních kinematografiích a určité podstatné trendy v nenarativní kinematografii zcela opomíjí (například heslo Maya Deren bychom v rejstříku hledali marně). Výhrady mnohých recenzentů, kritizujících zastaralost knihy a její naprostou nepoužitelnost pro vážné zájemce o filmovou historii, se jeví oprávněnými právě při porovnání s výrazně plastičtějším a kritičtějším přístupem Bordwella a Thompsonové.
Disproporční zaměření na hrané celovečerní filmy vyvažuje pozornost, se kterou se Plazewski věnuje malým národním kinematografiím aniž by upřednostňoval velké produkce. Nechybí ani kapitoly o českém a československém filmu. Knihu strukturuje chronologicky, zaměřuje se na nejvýraznější trendy, díla, autory a směry, politické a společenské pozadí pojednává jen velmi zbězně. Fakt, že první vydání z roku 1968autor výrazněji neredigoval, plynule na ně navázal a pokračoval dopsáním dalších kapitol, sice prospívá stylistické jednotě knihy jako celku, některým starším pasážím by však kritická redakce s odstupem výrazně prospěla. Každou z deseti kapitol, do nichž je kniha strukturována, Plazewski uzavírá přehledem výrazných trendů daného období na poli filmové teorie. Autora může omlouvat vstřícná snaha nezatěžovat filmové nadšence přílišným akademismem, výsledkem je však nutně jen nepřesný a zběžný přehled teorií, jež nejsou hlouběji vysvětleny, protože to ani není autorovým cílem. Potom se ale přirozeně nabízí otázka po smyslu a relevanci podobné přílohy. Plazewského Dějiny jsou zajímavým svědectvím o specifickém způsobu myšlení a psaní o filmu spjatém s obdobím před nástupem nové filmové historie. S vědomím výsledků, k nimž dospěla, totiž již každý podobný pokus o souhrnné dějiny filmu psané z individuální perspektivy a s tendencí mytologizovat nutně působí jako anachronismus.

Jerzy Płażewski: Dějiny filmu

SOUTĚŽ:

Odpověď na minulou soutěžní otázku: Záviš Kalandra. (58 správných odpovědí)

Výherci: V. Batistová, I. Brůžková, V. Dvořák, P. Janeš, M. Jiřičková, D. Kostěnec.

Nová otázka: Tentokrát budete muset vydatně oprášit své školní znalosti, abyste nám mohli odpovědět na naši soutěžní otázku. „Slyš, dcerko, a viz, a přichyl ucho své,“ tak začíná slavné dílo jedné z nejvýznamnějších osobností českých dějin. Kdo to je a jak se toto jeho dílo jmenuje – napovíme, že existují dokonce dva názvy a my vám je oba uznáme. Malá nápověda byla i v textu ukázky a velkou nápovědou je právě začátek července, kdy se náš pořad vysílá.

Odpovědi na naši otázku a veškeré své dotazy či podněty k pořadu "Literární matiné" pište na adresu PhDr. Hana Soukupová, Český rozhlas, U Tří lvů 1, 370 01 České Budějovice, nebo na e-mail: hana.soukupova@cb.rozhlas.cz. Využít můžete i telefonní záznamník na čísle 386 797 277.

Záznam pořadu Literární matiné si můžete poslechnout v rubrice Rádio na přání.