Literární matiné 4. 4. 2010

Heinrich Harrer: Bílý pavouk
Dramatický popis výstupu na severní stěnu hory Eiger z doby, kdy horolezectví bylo ještě velmi mladým sportem.

Pavel Frouz: Sbíráme mince
Historie peněz, rady pro sběratele, přehled aktuálních měn světa a další užitečné informace.

NÁŠ TIP:

Třetího vydání se dočkala kniha, která se jmenuje Stín větru a kterou napsal v současné době nejprodávanější španělský prozaik Carlos Ruiz Zafón. Není divu, že se čtenářům líbí. Každý si v ní totiž najde něco: jeden napínavý příběh, druhý milostnou zápletku, třetí bude číst knihu jako svědectví o diktatuře a nesvobodě, a čtvrtý se s chutí ponoří do nostalgie a tajemna, spojeného s pohřebištěm zapomenutých knih. Osudy vypsané na zažloutlých stránkách se totiž zázračně prolínají s osudy lidí z masa a kostí. Když přistoupíme na tuto autorovu hru, přinese nám opravdové čtenářské potěšení. Knihu Stín větru přeložila Athena Alchazidu a vydalo ji nakladatelství Dokořán.

Carlos Ruiz Zafón: Stín větru

RECENZE Milady Vondráčkové:

Vojtěch Ron: Lidové pašijové divadlo v českých zemích, nakl. Vyšehrad 2009
Přede mnou leží knížka Vojtěcha Rona Lidové pašijové divadlo v českých zemích. Hledám heslo Hořické pašije. Autor jim věnuje sice jen dvě stránky, ale to nejdůležitější tu je – historie, charakter inscenací, zmínka o prvním zfilmování (ta je poněkud nepřesná) a také informace o posledním německém představení v r. 1936. V Německu tehdy už tři roky vládli nacisté a ti pašijové hry zakázali, i ty nejslavnější v Oberammergau. Zato hořické pašije dostaly plnou podporu československé vlády, i finanční. Šlo o to dokázat, že spolupráce mezi Čechy a Němci je stále ještě možná. V zahajovacím projevu zazněla i úvaha, že tady je třeba se spojit proti Henleinovi, protože kdyby dosáhl připojení československého pohraničí k říši, neušetřil by ani tento projev staré německé divadelní kultury. Což se zanedlouho stalo. Po válce a odsunu Němců se pašije pokusili vzkřísit noví čeští obyvatelé Hořic. Ale už v roce 1949 přišel zákaz, tentokrát od komunistů. Ani to však nebyl definitivní konec. V příloze knihy je i několik fotografií z představení hořických pašijí v roce 2007.
Knížka se však nezabývá Šumavou, ale hlavní oblastí zájmu autora je Podkrkonoší, Jizerské a Lužické hory, tedy kraj, kde byla tradice lidového divadla nejbohatší. Kraj, z něhož pocházel a kde žil Vojtěch Ron, herec libereckého divadla F.X. Šaldy. Jako divadelník dokázal rekonstruovat lidové představení ve všech jeho aspektech: inscenační postupy, způsob hraní, kostýmy a rekvizity, jeviště, organizace divadelního provozu, vztah mezi herci a diváky.
Nejobsáhlejší studie věnuje Vojtěch Ron Vrchlabským a Železnobrodským pašijím. Vrchlabské pašijové procesí z roku 1770 po létech popsal v rodinné kronice jeden z tehdejších flagelantů. Trvalo celý velikonoční týden a zúčastnili se ho všichni obyvatelé tehdy německého Vrchlabí – buď jako herci nebo jako diváci, kteří zároveň představovali jeruzalémský lid. Poznámka na okraj: Vojtěch Ron připomíná i flagelantské procesí v Jindřichově Hradci v r. 1629.
Železnobrodská hra o umučení Páně se hrála česky v létech 1752 až 1791 a její text je uchováván v okresním archivu v Jablonci nad Nisou. Představení se konalo na náměstí před dřevěnou radnicí na dvou jevištích, kde vystupovalo až 50 herců. Součástí hry byl také průvod s několika zastaveními.
Vojtěch Ron však nebyl jen regionální badatel, ale prostudoval oblast celé střední Evropy a zpracoval vývoj lidového divadla – nejen pašijového – od 14. do konce 19. st. Přesně charakterizoval jednotlivá období i okolnosti dočasného zániku her (husitské války, josefinské reformy, úřední a církevní zákazy). Popsal vlivy dramatu jezuitského i školního, rozdíly mezi divadlem ochotnickým a lidovým. Ostatně místo lidové užívá přesnějšího termínu „sousedské“ nebo „sprostné“, jak ho pojmenovali sami jeho tvůrci. Výsledky své badatelské práce uveřejnil v řadě odborných článků a studií. Připravoval i tuto knihu, ale jejího vydání se nedožil. Přesto vyšla, i když v menším rozsahu, než autor zamýšlel. Vydalo ji nakladatelství Vyšehrad v r. 2009.

Vojtěch Ron: Lidové pašijové divadlo v českých zemích

NÁŠ HOST:

Našimi hosty jsou historik František Kubů a archeolog Petr Zavřel, autoři knihy Zlatá stezka, Historický a archeologický výzkum významné středověké obchodní cesty.

SOUTĚŽ:

Odpověď na minulou soutěžní otázku: báseň Jiřího Wolkera se jmenovala Svatý kopeček. (65 správných odpovědí)

Výherci: M. Bečvářová, R. Chylík, M. Chýnová, M. Moravec, L. a J. Práškovi, I. Šindelářová.

Nová otázka: … je dnes trochu těžší: připomeneme vám dnes už málo známou německou autorku Bettinu von Arnim, která žila v letech 1785 (narodila se 4. dubna) až 1859 a jejíž dílo dnes už téměř nikdo nezná. Přesto vstoupila do světové literatury; jak, to nedávno připomněl ve své knize Nesmrtelnost Milan Kundera. Bettina to učinila velmi cílevědomě prostřednictvím jednoho slavného básníka, s nímž měla podle vlastního svědectví velmi vřelý, ve skutečnosti z jeho strany však spíše zdvořilý a formální vztah. Vy se vás ptáme, který básník to byl? Který světově proslulý a dodnes uznávaný autor se postaral o nesmrtelnost Bettiny von Arnim, tak jak o tom můžeme číst v knize Nesmrtelnost od Milana Kundery?

Odpovědi na naši otázku a veškeré své dotazy či podněty k pořadu "Literární matiné" pište na adresu PhDr. Hana Soukupová, Český rozhlas, U Tří lvů 1, 370 01 České Budějovice, nebo na e-mail: hana.soukupova@cb.rozhlas.cz. Využít můžete i telefonní záznamník na čísle 386 797 277.

Záznam pořadu Literární matiné si můžete poslechnout v rubrice Rádio na přání.