Literární matiné 30. ledna 2011

Miroslav Ivanov: Důvěrná zpráva o Karlu Hynku Máchovi
Nové vydání této knihy připomíná autorovo putování po Máchových stopách a přináší i výsledky autentické dokumenty z Máchova soukromého života.

Miroslav Ivanov: Důvěrná zpráva o Karlu Hynku Máchovi|foto: Nakladatelství XYZ

NÁŠ HOST:

Hostem Literárního matiné je tentokrát básník, prozaik, textař a člen Divadla Járy Cimrmana Miloň Čepelka.

Miloň Čepelka: Deník Haiku|foto: Divadlo Járy Cimrmana

RECENZE Jaromíra Slomka:

Jan Balabán: Zeptej se táty
Posmrtně vydaný román talentovaného ostravského prozaika Jana Balabána vyvolával velké očekávání, které se částečně splnilo umístěním v tradiční prosincové anketě Lidových novin Kniha roku. Román Zeptej se táty, vydaný brněnským nakladatelstvím Host, v ní obsadil první místo. To je skutečnost pozoruhodná, avšak o kvalitách díla mnoho neříká. Je pravděpodobné, že účastníci ankety, vybraní čeští intelektuálové, byli vedeni více soucitem než citem pro literární hodnoty.
Balabánova próza je průměrná v dobrém i špatném smyslu toho slova. Je kultivovaně napsaná, i když v díle skutečně velkém bychom prostě nemohli číst taková stylistická klišé jako „modrý inkoust noci“, „sálové sestřičky, ti andělé v zelených stejnokrojích“ nebo „stříbro hladiny“. To všechno Balabán samozřejmě napsal, nedá se nic dělat, avšak při „závěrečném přehlédnutí rukopisu“, jak tomu říká editor a autorův přítel Petr Hruška, by možná zpozorněl a takováto místa ještě napravil. Jenže nečekaná smrt mu konečnou redakci znemožnila. Musíme si tedy říci pravdu, že v ruce máme výrobek ne zcela hotový, dokončený sice, avšak nevybroušený. Jako takový ho berme.
Příběh z naší současnosti je jednoduchý a složitý zároveň. Tři dospělí sourozenci, Hans, Emil a Kateřina, každý se svým trápením osobním, rodinným, milostným, rodičovským, pochovali milovaného otce, lékaře na penzi, nefrologa, tedy specialistu na ledvinové choroby. Ti tři osiřelí (a ani jejich matka, lékařova žena, která je ještě naživu) se otce nikdy nezeptali na etické rozměry jeho práce, na těžkosti, které musel jako bezpartijní specialista zažívat, nezeptali se, byl-li někdy vystaven pokušení korupce nebo nějakému stranickému příkazu věnovat lepší péči někomu protekčnímu. Brali otce jaksi samozřejmě za čestného člověka, navíc muže zbožného, evangelíka, jenž svou víru ani v těžkých dobách zběsilé komunistické sekularizace neskrýval. Náhle však dostávají dopisy od jeho kdysi nejlepšího přítele Wolfa, rovněž muže víry, jenž překvapeným pozůstalým odkrývá, respektive naznačuje temnější stránky lékařova života. Nic se neprokáže, vše zůstává v rovině pomluv a nařčení, nicméně šprochu, na němž může být „pravdy trochu“.
Toto posmrtné kádrování je Balabánovi záminkou pro vykreslení obrazu společenského marasmu husákovské a štrougalovské „normalizace“, na Ostravsku v ještě absurdnějších rozměrech pod vedením krajského tajemníka KSČ, jenž se jmenoval Mamula, v románě asi pro zasmání Papula. Mihne se tu postava vysokoškolského profesora, jenž je po podepsání Charty 77 propuštěn a musí se živit jako uklízeč, mihne se tu i bázlivý středoškolský češtinář, tajný katolík, ponížený tím, že je nucen vést „nepovinně povinný seminář vědeckého ateismu“. To všechno jsou jen náčrty k většímu plátnu, na něž Balabán už neměl čas.
Je tedy celkový dojem z této četby rozpačitý. Text je navíc poškozen pravopisnými chybami, což je redakční přístup opravdu nešťastně pietní. Ale kdyby román vydán nebyl, spekulovalo by se, proč vlastně. Zdráhali bychom se věřit, že pro jeho slabost.

Jan Balabán: Zeptej se táty|foto: Nakladatelství Host

KNIHA PRO NOSTALGIKY

Jestli patříte ke generaci, která v dětství četla Neználkovy příhody Nikolaje Nosova, tak te´d prosím dávejte pozor. Nosov napsal, jak známo, celkem tři knížky o kvítečkovských malíčcích a malenkách, kteří se svými vlastnostmi docela věrně podobají nám velkým lidem. Po Nezn.příhodách přišly pak ještě dvě méně zdařilé a o poznání ideologičtější knihy Neználek ve Slunečním městě a Neználek na Měsíci. Mysleli jsme si, že už je to všechno, ale chyba lávky - kklub právě vydává Neználka v Kamenném městě. Autorem už ovšem není Nikolaj, ale Igor Nosov, autorův vnuk /Nikolaj Nosov zemřel v roce 1976/. K lítosti čtenářů nostalgiků už nežije ani vynikající český ilustrátor Neználka Jaromír Zápal, který knížky našeho dětství opatřil zdařilými obrázky. Překladatel Milan Dvořák říká v měsíčníku pro světovou literaturu Plav, že byl zklamaný, když se mu kdysi dostalo do ruky originální sovětské vydání Neználka, oproti tomu našemu chudičké. Nová kniha o Neználkovi se ovšem hodně podobá těm, které známe z dětství, protože Marcela a Luboš Walterovi zachovali charakter původních ilustrací a kniha má i podobný rozměr a úpravu. A zase tu vystupuje doktor Pilulkin, chytrý Všeználek, šikulové Šroubek a Vroubek a mnozí další, tentokrát v podobenství o problémech naší civilizace. Obyvatelé Kamenného města totiž žijí obklopeni technikou, bez kontaktu s přírodou, a tak je na návštěvnících z Kvítečkova, aby jim ukázali tu správnou cestu. Knihu přeložil Milan Dvořák.

Igor Nosov: Neználek v Kamenném městě|foto: Knižní klub

SOUTĚŽ:

Odpověď na minulou soutěžní otázku: Julius Zeyer našel nový domov ve Vodňanech. (Správně: 102, chybně: 4.)

Výherci: A. Čapková, L. Čejková, V. Dvořák, J. Kelmanová, M. Kretek, B. Zavadilová.

Nová otázka: Omlouváme se, ale soutěžit budeme výjimečně až za týden.

Odpovědi na naši otázku a veškeré své dotazy či podněty k pořadu "Literární matiné" pište na adresu PhDr. Hana Soukupová, Český rozhlas, U Tří lvů 1, 370 01 České Budějovice, nebo na e-mail: Hana.Soukupova@cb.rozhlas.cz. Využít můžete i telefonní záznamník na čísle 386 797 277.