Literární matiné 22. 11. 2009

KNIŽNÍ TIPY:

Daniel Kaiser: Disident Václav Havel
Kniha mapuje léta 1936 -1989 v životě bývalého prezidenta Václava Havla na základě rozhovorů s ním, s jeho spolupracovníky a přáteli. Doplňují ji také archivní materiály. Zároveň je kniha sondou do disidentských kruhů.

Daniel Kaiser: Disident Václav Havel

Philippe Grimbert: Tajemství
Hlavní hrdina strhujícího příběhu je chlapec, který svou tělesnou slabost cítí jako handicap, a tak si vymyslí silného staršího bratra. Jeho smyšlenka však není od pravdy tak vzdálená.

Philippe Grimbert: Tajemství

NÁŠ HOST - Zdeněk Roučka:

Chcete vidět Šumavu z ptačí perspektivy? Podívejte se na snímky Milana Váchala v knize fotografií pořízených z ultralightu.

RECENZE Michala Bauera:

Ludvík Aškenazy: Etudy dětské a nedětské (Carpe diem 2008)

Nakladatelství Carpe diem pokračuje ve vydání spisů některých vybraných českých autorů. Po Miroslavu Holubovi a Františku Gellnerovi či souboru poezie Oldřicha Wenzla přichází nyní s vybranými spisy jednoho z nejvýznamnějších autorů české literatury 2. poloviny 20. století - Ludvíka Aškenazyho. První svazek, nazvaný Etudy dětské a nedětské, do značné míry koresponduje s autorovým výborem z roku 1963 a zahrnuje slavné Aškenazyho knihy (respektive výběr z nich) z padesátých let a počátku let šedesátých, tedy Dětské etudy, Indiánské léto, Psí život, Milenci z bedny nebo povídkový soubor Vajíčko.
Ludvík Aškenazy proslul na přelomu 40. a 50. let 20. století především jako reportér. Vydával se nejprve do sousedních zemí, Německa či Polska, posléze i dál, Indie, Itálie, Janponska, Spojených států amerických nebo Izraele, kde působil jako válečný zpravodaj. Na uměleckých reportážích se učil psát, učil se pozorovat, učil se vidět, vypracoval si neobyčejnou schopnost vidění a zachycení detailu, vnímání paradoxu. Tomu se u něho učil Arnošt Lustig, v jehož uměleckém rodokmenu stojí Aškenazy, společně s Hemingwayem, jako základ.
Základním principem světa se Aškenazymu stal paradox. Lidstvo si totiž vyzkoušelo situaci, v níž hlásalo tradice a společenské normy mravnosti a humanizace, které se ukázaly jako vyprázdněné a vedoucí k vyvražďování ve 2. světové válce. Jednou z nejznámějších podob tohoto paradoxu je setkání fotografií a Aškenazyho textů v jeho knize Černá bedýnka; ukázky z ní prostupují svazkem Etud dětských a nedětských. "Zeď / V jednom kostele udělali zvláštní mozaiku. / Z písmen, čísel a křížků. / Byla to mozaika z jmen a příjmení, / z Adamů, Bedřišek, Cilek a Davidů, / z Emilů, Helenek, Josefů, Růženek, / prostě: ze židů. / Všichni měli jen jeden náhrobní kámen, / chladný, hladký, jemně žilkovaný. / Ani jedno jméno nemělo svůj kvítek, / také tu nekvetly malé jívy, / nikdo nechodil po stezkách / s kropicí konví, nač kropit písmena. / Několikrát sem přišla paní / a hledala na zdi své jméno. / Říkali jsme jí: Paní, to bude omyl, / jste živa. / Podívejte se, paní, / máte v košíku kedlubny! / Ale ona hledala své jméno dál, / malým, téměř dětským prstíkem. / Tady někde musím být, říkala, / mezi Janem a Josefem." Aškenazyho zajímal detail lidského života, individuální lidský osud v mezní situaci, která se stávala běžnou, každodenní, utrpení, bolest a smrt zde patřila a patří k všednosti. Jeho schopnost nahlédnout a podat tuto každodennost z úhlu závažnosti byla mimořádná. Z jeho textů vystupuje laskavost, ohleduplnost, soucit s postiženými, ubohými a poníženými. Aškenazy dokáže ukázat jejich velikost při ponižování, je schopen zachytit nehrdinský vzdor, tragiku nedorozumění. Při školní výuce obsadil pozici autora podávajícího neheroické hrdinství Jan Drda s povídkovým souborem Němá barikáda. Aškenazy, patrně především z toho důvodu, že po srpnové okupaci Československa v roce 1968 zvolil exil v Německu a tím pádem se dostal na dvacet let mezi spisovatele zakázané, zůstává dosud do značné míry stranou pozornosti. Neoprávněně. V české literatuře jen málokterý autor dokázal intenzivněji a umělecky efektněji zobrazit úpadek a vzestup lidství v moderní době. A hledání jeho podstaty.

Ludvík Aškenazy: Etudy dětské a nedětské

SOUTĚŽ:

Odpověď na minulou soutěžní otázku: Václav Krška žil v Benešovském mlýně. (62 správných odpovědí, 6 chybně)

Výherci: J. Dvořáková, J. Hromířová, L. Knotková, J. Řehořová, P. Wofek, D. Zabloudil.

Nová otázka: Tentokrát se vás chci zeptat na francouzského spisovatele, který ve druhé polovině 30. let minulého století velmi rozzlobil komunisty svou knihou Návrat ze Sovětského svazu. S. K. Neumann mu odpověděl dokonce speciálním dílkem. Touto oklikou se o nositeli Nobelovy ceny za literaturu dozvěděla kdysi dávno v socialistických školách i moje generace. V těchto dnech má výročí - narodil se 22. listopadu 1869, zemřel v roce 1951 a Nobelovu cenu dostal v roce 1947. Z jeho dalších knih připomenu například román Penězokazi.

Odpovědi na naši otázku a veškeré své dotazy či podněty k pořadu "Literární matiné" pište na adresu PhDr. Hana Soukupová, Český rozhlas, U Tří lvů 1, 370 01 České Budějovice, nebo na e-mail: hana.soukupova@cb.rozhlas.cz. Využít můžete i telefonní záznamník na čísle 386 797 277.

Záznam pořadu Literární matiné si můžete poslechnout v rubrice Rádio na přání.