Literární matiné 17. 1. 2010

KNIŽNÍ TIPY:

Slawomir Mrozek: Kohout, Lišák a já
Povídky slavného polského dramatika a prozaika, které překvapí čtenáře absurdními náměty, vtipným zpracováním a nečekanými pointami. Tento výbor vychází česky poprvé.

Slawomir Mrozek: Kohout, Lišák a já

Simon Mawer: Skleněný pokoj
Autora inspiroval skutečný osud slavné brněnské vily Tugendhat a jejích majitelů, který jako by v kostce obsáhl tragické momenty českých dějin 20. století.

Simon Mawer: Skleněný pokoj

NÁŠ HOST:

Hostem Literárního matiné je současný český prozaik Tomáš Zmeškal, který po úspěšné prvotině Milostný dopis klínovým písmem představuje čtenářům svou druhou knížku Životopis černobílého jehněte. Kterou on sám považuje za zdařilejší?

Tomáš Zmeškal: Životopis černobílého jehněte

RECENZE Mileny Lenderové:

Rut Laskierová: Deník. Leden-duben 1943.

Lidé si psali, píší (a zřejmě i budou psát) deníky v době míru i války, v dětství a raném mládí, ve zralém věku, někdy - třebaže vzácněji - od dětství do zralosti či dokonce do stáří.
Svědectví napsaná dívkami ve školním věku nabízejí úhel ještě dětského pohledu na dobovou společnost a každodenní život. Každodenní život odehrávající se ve stínu války a nebezpečí má samozřejmě svá temná specifika. Takový je Deník Rutky Laskierové, který zachycuje několik měsíců života vnímavé čtrnáctileté dívky, Židovky, začínající tušit, že ona i její blízcí brzy zahynou v plynových komorách. Deník si psala v průběhu prvních měsíců roku 1943 v malém polském městě - nejprve v běžných podmínkách, pak v těsných prostorách ghetta.
Jako povinná by četba deníku měla být předepsána všem popíračům holocaustu. Osobní výpověď dívky, která přestává být dítětem v době počínající persekuce židovského obyvatelstva Polska, je totiž mimořádně silná. Navzdory stupňujícím se omezením, která autorce nejprve znemožnila pokračovat ve studiu, se Ruth snaží žít běžný život a čelit tragickým událostem, třebaže ty postupně otupují její vnímavost. Dikce jejího deníku se nemění, ať píše o prvních láskách či krutostech německých vojáků. Její reflexe blížící se tragédie, byť časově omezená a rozvíjená na relativně malé ploše, působí stejně emotivně jako výpověď Holanďanky Anny Frankové, s níž bývá deník Ruth Laskierové srovnáván. Na rozdíl od proslulejší výpovědi Anny Frankové zachycuje Rutčin deník jen krátké období - pouze náplň dnů prožitých od 19. ledna do 24. dubna 1943 v polském městě Bedzin, kde, řečeno slovy Ruth Laskirové, paradoxně panovala "hnusná, lepkavá nuda".
Ruth zaznamenává události, které mohla prožívat jakákoli dívka jejího věku v dobách míru. Píše o svých vrstevnících, chlapcích i dívkách, o sporech s rodiči, duševních i fyzických zmatcích dospívání, o oblečení, zábavě, četbě - velmi ji mimochodem zaujal Meyrinkův Golem. Z jejích řádků ale tušíme neúprosně se blížící nebezpečí, zmar a smrt, kterou ostatně několikrát stručně zaznamenala... "Kruh se stále více uzavírá", napsala 5. února 1943. "Příští měsíc už má být ghetto, takové to opravdové ghetto s kamennými zdmi. V létě to bude k nevydržení, sedět v takové šedivé zamknuté kleci, nevidět pole a kytky... Už jsem tak ´prosáknutá´ krutostmi války, že ani ty nejhorší zprávy na mě nedělají žádný dojem". Čekalo ji několik dnů práce v dílně, nedostatečné příděly potravin, fronty na jídlo i uhlí - a pak konec. Poslední zápis v deníku zachycuje něčí svatbu - zda se skutečně udála, či šlo o autorčin sen, se už sotva dovíme.
Deník Ruth Laskierové se dostal - narozdíl od deníku Anny Frankové - na svět náhodou. Před svou deportací do Osvětimi, kde zahynula v plynové komoře, ho dívka ukryla pod dvojitou podlahu schodiště v domě, kde rodina bydlela. Tuto skutečnost prozradila své přítelkyni, která válku přežila a deník po válce z úkrytu vyzvedla. Po 60 let ho pietně uchovávala, aniž tušila jeho cenu. Nakonec se deník dostal k nevlastní Rutčině sestře, žijící v Izraeli. Ta také připravila deník, pouhých šedesát stran psaných úhledným, polodětským rukopisem, k vydání.

Rut Laskierová: Deník. Leden-duben 1943.

SOUTĚŽ:

Odpověď na minulou soutěžní otázku: Markéta Lazarová. (98 správných odpovědí, 2 chybně)

Výherci: V. Hořejší, S. Hrubý, M. Chýnová, M. Kuchválková, B. Příhodová, B. Šenkyříková.

Nová otázka: Básník, od jehož narození uplynulo 17. ledna už 105 let, prožil v životě hodně zlého. Šťastná snad byla pražská léta tohoto rodáka od Třebíče; v Praze poznal přátelství Františka Halase či Jana Čepa a mohl se věnovat literatuře. Za války se zúčastnil protinacistického odboje. V roce 1951 ho zatkli komunisté a ve vykonstruovaném procesu jej odsoudili na 13 let - odseděl si devět roků a při jeho propuštění zřejmě hrála roli přímluva Jaroslava Seiferta. Rány osudu pronásledovaly i jeho rodinu: na otravu houbami zemřely v době, kdy byl ve vězení, jeho dvě dcerky. Po návratu domů záhy zemřel v pouhých 55 letech. Z jeho díla připomínáme Znamení moci nebo Žíznivé léto.

Odpovědi na naši otázku a veškeré své dotazy či podněty k pořadu "Literární matiné" pište na adresu PhDr. Hana Soukupová, Český rozhlas, U Tří lvů 1, 370 01 České Budějovice, nebo na e-mail: hana.soukupova@cb.rozhlas.cz. Využít můžete i telefonní záznamník na čísle 386 797 277.

Záznam pořadu Literární matiné si můžete poslechnout v rubrice Rádio na přání.