Literární matiné 12. června 2011

Uwe Timm: Na příkladu mého bratra
Co vedlo autora staršího bratra k tomu, aby se dobrovolně přihlásil jako voják SS do války, kde brzy nato padl na východní frontě? Timm zkoumá tyto důvody na základě bratrových deníků i autentické korespondence.

Uwe Timm: Na příkladu mého bratra|foto: Nakladatelství Doplněk

Lenka Pecharová: 134 výletů za zvířátky
Průvodce po zoologických zahradách, zookoutcích a farmách v České republice.

Lenka Pecharová: 134 výletů za zvířátky|foto: Nakladateství Grada

NÁŠ HOST:

Hostem Literárního matiné je redaktorka Českého rozhlasu a cestovatelka Pavla Jazairiová, která představuje svou novou knihu. Prozatím psala cestopisy, tentokrát je to sbírka povídek nazvaná Podél cest.

Pavla Jazairiová představuje sbírku povídek nazvanou Podél cest|foto: Radioservis

RECENZE Lukáše Matošky:

David Jan Novotný: Sidra Noach
Profesora Davida Jana Novotného, který dnes přednáší na Fakultě sociálních věd a na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze, známe především jako autora filmových a televizních scénářů. Pozornější části čtenářské obce pak neunikla ani jeho dosavadní literární tvorba, jež zahrnuje desítky povídkových sbírek a v neposlední řadě i dětských knih. Roku 2008 publikoval Manifest pisoidního realismu, text proklamující velmi svérázně a vlastně s nadsázkou nový literární a umělecký program, jehož zásady poprvé explikuje v románu Vasarelyho kříž. Jedna z postav tohoto románu objasňuje, v čem „pisoidně-realistické“ dílo záleží. Tento styl vykazuje v zásadě znaky realistického románu své doby, podobně jako můžeme ve věži v Pise spatřovat co do architektonických rysů dílo své doby – a je to právě nachýlená věž v Pise, která vytváří etymologii Novotným konstruovaného novotvaru „pisoidní“ – pisoidní realismus totiž požaduje, aby, řečeno s hrdinou Vasarelyho kříže, byla „vychýlena realita, protože rovnováha znamená konec pohybu, tedy smrt.“
Román Sidra Noach, který před nedávnem získal ocenění Knižního klubu, román, o němž pojednáme, lze považovat za Novotného nejposlednější pisoidně-realistickou ukázku. Lapidární charakteristika díla, již nám v jednom z rozhovorů podává sám autor, je na místě, máme opravdu co do činění s románem o „velké vodě, deseti zbožných mužích (a) různé hloubce jejich paměti“. Kniha sestává z dvanácti kapitol, které se podobají povídkám, žánru autorovi nejbližšímu, z toho důvodu, že každá z kapitol – vyjma té vstupní a závěrečné – nabízí jiný a vypravěčsky soudržný pohled na dění během povodňových dní z roku 2002. (Budiž připomenuto na okraj, že vedle např. divadelní hry Alice Nellis máme v případě Sidra Noach co do činění s další literární recepcí stoleté vody.)
Povrchová dějová linie, jak to pozorujeme u početné řady románových děl, je však Novotnému pouhou iniciační záminkou pro rozvedení celé řady dalších vypravěčských linií. Situace povodně, kdy je evakuována valná část židovské obce – prostředí, s nímž je autor dobře obeznámen – vytváří v podobě azylového zázemí výjimečné uspořádání hrdinů, jež jejich asociativní vzpomínání, které představuje ony svébytné postranní vypravěčské linie, značnou měrou provokuje. Pro román je povodeň dobrá volba, vždyť v literárním kánonu se nejednou setkáváme s výjimečným stavem, do kterého je vyprávění zasazeno; plodnosti nevšedních situací – evakuací nebo poutí – si byli vědomi už autoři Dekameronu nebo Canterburských povídek.
Již zmíněný rozvrh románu, v němž je každému z hrdinů rovnoměrně poskytnut prostor pro vlastní vyprávění, zajišťuje, že postupně zakusíme různé pohledy na povodňovou situaci, ale především, jak řečeno, absolvujeme vzpomínkovou exkurzi po životě jednoho každého z nich. (Přičemž „pisoidnost“, tedy vychýlenost reality, zde můžeme spatřovat právě v garanci rovnocennosti vypravěčských subjektů; pisoidní realismus je potom uměleckou náplní ideologie pluralismu.)
Jak lze předpokládat u hrdinů židovské provenience, jejich vzpomínky nemohou být nezatíženy traumatem dvojího pogromu 20. století. Myslemi starších členů evakuované skupiny se jako červená nit line téma holocaustu a minulého režimu. Povodeň, která je starozákonním předobrazem všech katastrof, pak tato traumata znovu oživuje. Vždyť Starý zákon je zde tematizován jak názvem knihy, tak biblickými motty, která předjímají kapitoly. Přehlídka traumat, v níž nechybí ani problematika homosexuality, je však rámcována všudypřítomnou ironií, ale i smířlivějším vtipem – který by bylo lze nazvat židovským –, pročež je celkové vyznění knihy spíše humorné než vyloženě tristní.

David Jan Novotný: Sidra Noach|foto: Knižní klub

SOUTĚŽ:

Odpověď na minulou soutěžní otázku: Chestertonův detektiv je Otec Brown. (63 správných odpovědí, 1 chybně)

Výherci: M. Bečvářová, Z. Gajdošová, M. Chýnová, L. Komrsková, T. Preňková, P. Přech.

Nová otázka: Alexej Maximovič Peškov – to je vlastní jméno jednoho slavného spisovatele, kterého ale budete znát pod pseudonymem. Zemřel 18. června před 75 roky. Tento autor, jehož jméno je spojeno se socialistickým realismem, byl realitou ruské revoluce tak znechucen, že emigroval a od roku 1921 žil v Německu a v Itálii. Obrátil až v roce 1928, kdy se s velkými poctami vrátil do SSSR a stal se oficiálním a protežovaným autorem. Z jeho díla můžeme připomenout Život Klima Samgina nebo autobiografické dílo Dětství.

Odpovědi na naši otázku a veškeré své dotazy či podněty k pořadu "Literární matiné" pište na adresu PhDr. Hana Soukupová, Český rozhlas, U Tří lvů 1, 370 01 České Budějovice, nebo na e-mail: Hana.Soukupova@cb.rozhlas.cz. Využít můžete i telefonní záznamník na čísle 386 797 277.