Literární matiné 12. 10. 2008

KNIŽNÍ TIPY:

Irene Discheová: Jako břitva
Sága tří generací německé položidovské rodiny, která uprchla před nacismem do Ameriky. Originální hrdinkou této knihy je babička, která i po své smrti zasahuje do osudů své dcery a její rodiny.

Irene Discheová: Jako břitva

Michal Viewegh: Román pro muže
Příběh "pánské jízdy" je podobenstvím o mužském světě, ve kterém pro ženy nezbývá příliš důstojné místo.

Michal Viewegh: Román pro muže

RECENZE Terezy Charvátové:

Tereza Boučková: Rok kohouta. Odeon 2008

Tereza Boučková patří mezi naše nejznámější současné spisovatelky. Je autorkou próz Indiánský běh, Křepelice, Když milujete muže, a nebo třeba scénáře k filmu Smradi. Stejně zajímavý jako její tvorba je i její vlastní život (který také ve své tvorbě často zpracovává). Jako dcera politicky problematického autora Pavla Kohouta a signatářka Charty 77 nemohla studovat a do roku 1989 vystřídala mnoho podřadných zaměstnaní. Ještě v době totality adoptovala dva romské chlapce. Život s nimi ji inspiroval k již zmíněnému scénáři Smradů, ale i k její nejnovější prozaické knize Rok kohouta.
Rok kohouta ho formou autobiografického románu ho zachycuje už ve fázi tak bolestné a tíživé, že Boučková rezignuje na vyprávění uzavřeného a jednoduchého příběhu. Přestože obě své adoptované děti vypiplala z plenek až do jejich plnoletosti, pochybuje jak o možnosti malé Romy socializovat, tak o smysluplnosti vší námahy, kterou jejich výchově věnovala. A právě toto její dilema, prožívané v epizodách krádeží, drogových závislostí a pobytů v pasťáku jejích dětí, které se odráží v nemožnosti psát, tvořit a volně dýchat, je hlavním tématem Roku kohouta.
Metoda deníkových zápisů jí umožnila nejen sledovat odvíjení jejich rodinných dramat, ale také zachytit vlastní myšlenky, pocity, prožitky nesouvisející přímo s příběhem, provést čtenáře svým autorským blouděním a pochybami. Vznikla tak velmi široká a autentická kniha, která nastolená témata nezjednodušuje a podněcuje k myšlení, hodnotná svou absolutní otevřeností, se kterou neskrývá ani své slabosti a pochybení, ženskou citlivostí a humorem - ten někdy v její knize překvapivě přemosťuje i ty nejbolestnější lidské zkušenosti. Zvláštní je, že i když tak detailně popisuje svůj život jako život známé spisovatelky, daří se jí vyhnout se senzačnosti - a to díky autorské přísnosti, se kterou odměřuje každé své slovo. Tato precisnost vyvažuje rizika autobiografického psaní a umožňuje čtenáři vychutnat si text nabitý otázkami, myšlenkami i prožitky nabídnutými k ochutnání - text ryzí a smysluplný.

Tereza Boučková: Rok kohouta

TIP Z REGIONU:

Milan Binder a Jan Schinko vydali další knihu o Českých Budějovicích. Jmenuje se Českobudějovické zkratky aneb encyklopedie mostů, můstků, lávek a tunelů.

Milan Binder, Jan Schinko: Českobudějovické zkratky aneb encyklopedie mostů, můstků, lávek a tunelů

NÁŠ TIP:

Tomáš Zmeškal: Milostný dopis klínovým písmem

Tomáš Zmeškal pracuje jako středoškolský učitel. Vystudoval angličtinu, publikoval zatím jen časopisecky a ve svých dvaačtyřiceti letech teď vstupuje do české literatury románem Milostný dopis klínovým písmem, který vydalo nakladatelství Torst. Opět se potvrzuje, jak je těžké psát o nedávné minulosti a o současnosti, kterou všichni prožíváme. Zmeškal se pokusil vystavět velký příběh: křivdy 50. let zasahují do osudů jeho hrdinů dávno poté, co byly spáchány. Hlavními protagonisty knihy jsou staří manželé, jejichž vztah narušilo dvojí selhání - ženina slabost a mužova neschopnost odpustit jí, zapomenout a neohlížet se do minulosti. Do děje vstupují i další postavy a s nimi se rozvíjejí nové příběhy. Vize psychiatrického pacienta se prolínají s událostmi současnými i dávno minulými, ke konci knihy se objevuje vzdálený příbuzný z Ameriky, jenž vše sleduje z nového zorného úhlu a potvrzuje to, co čtenář sám dobře cítí - velkou devastaci vztahů i charakterů, kterou naší zemi přinesly totalitní časy. I závěrečná katarze a smíření se nešťastně míjejí cílem a zbývá jen smutek a znechucení, které zasahuje nejméně dvě generace. Kde jsou kořeny zla, jak se zlu ubránit a zda lze vůbec najít sílu k odpuštění, na to se ptá nový román Tomáše Zmeškala. Autor píše vcelku obratně, jeho místy až květnatému slohu by slušela větší stručnost a lapidárnost, ale román se nečte špatně. Větší prostota, kterou občas postrádám v autorově stylu, by myslím prospěla i celkové stavbě díla a jednotlivým motivům. Příběh by byl silný i bez efektní zápletky sexuálního ponižování ženy politického vězně, kterou dožene k nenormálními vztahu s vyšetřovatelem touha pomoci manželovi, bezmoc a osamělost. Otázky, jak čelit zlu, nám klade už samotný příběh, a vložená podobenství ho spíše zatěžují. Mimoděk si možná čtenář vybaví Bulgakovova Mistra a Markétku, kde však tento princip výborně funguje. Přesto o knize Milostný dopis klínovým písmem přemýšlíme, zneklidní nás a určitě budeme zvědaví na další knihy Tomáše Zmeškala.

Tomáš Zmeškal: Milostný dopis klínovým písmem

SOUTĚŽ:

Odpověď na minulou soutěžní otázku: Paul Simon. (Správných odpovědí: 58, Chybně: 1)

Výherci: J. Bajer, St. Hrubý, P. Janeš, Z. Jirušová, L. Šlajsová, E. Zikmundová.

Nová otázka: Tentokrát vám chceme připomenout amerického spisovatele, který se narodil 17. října roku 1903. Jednu jeho prózu zfilmoval slavný režisér John Schlesinger, je to Den kobylek, vynikající film, který jste možná v kinech viděli. Česky vyšly i další skvělé prózy tohoto autora - třeba Utěšitelka. Kdo to je?

Odpovědi na naši otázku a veškeré své dotazy či podněty k pořadu "Literární matiné" pište na adresu PhDr. Hana Soukupová, Český rozhlas, U Tří lvů 1, 370 29 České Budějovice, nebo na e-mail: hana.soukupova@cb.rozhlas.cz. Využít můžete i telefonní záznamník na čísle 386 797 277.

Záznam pořadu Literární matiné si můžete poslechnout v rubrice Rádio na přání.