Kempy u Vltavy připomínají spíše sídliště, ale kouzlo trampování ještě udržují malá tábořiště

Malé kempy mají omezenou kapacitu, jsou hůře přístupné a nemají tak velké zázemí. Jedno takové najdete u Záluží nad Vltavou. „Tábořiště u Kelta má kapacitu jen padesát lidí a přibližně tolik jich tu strávilo noc ze čtvrtka na pátek. Jak sami vodáci říkají, přijeli sem právě proto, aby se vyhnuli velkým kempům. I majitel má raději méně návštěvníků a rodinnou atmosféru,“ hlásil z místa reportér Martin Pokorný, který v pátek ráno k Vltavě vyrazil.

Menších tábořišť však kolem Vltavy není mnoho. Nacházejí se hlavně mezi Českým Krumlovem a Českými Budějovicemi. Nad Českým Krumlovem už jsou prakticky jen velké a přeplněné kempy.

Právě proto mnoho lidí v posledních letech na Vltavu nerado jezdí. „Z vodáctví na této řece se stává masová záležitost, je to velice organizovaný a propracovaný byznys. Můžete přijet bez přípravy do jakéhokoli města, dostanete pádlo a loď a vše je jenom otázka peněz. Skalní vodáci proto raději jezdí na jaře, aby se davům vyhnuli,“ zjistil reportér Českého rozhlasu.

V pátek neodradil vodáky ani déšť a ochlazení. Využívají ale zastávek, kde se mohou občerstvit, trochu osušit a případně ohřát. Jedna taková zastávka je ve vodáckém tábořišti Dívčí Kámen, kde se Martin Pokorný také zastavil. „Dívčí kámen je poslední tábořiště před Českými Budějovicemi, sem dojedou ti vytrvalejší vodáci. Od ostatních kempů se liší tím, že se sem lidé nedostanou autem, jen na speciální povolení, a to neodstane úplně každý,“ připomněl.