Každý čtvrtý rok je přestupný, tedy o den delší. Neplatí to ale úplně vždy

Astronomové začali poměrně brzy upozorňovat na to, že cesta Země kolem Slunce netrvá přesně 365 a čtvrt dne, ale o jedenáct minut méně. Za dlouhá staletí by se tedy kalendář opět značně začal rozcházet s reálným rokem, přírodou, ročními obdobími, jarní rovnodenností, od níž kdysi začínaly kalendáře.

Papež Řehoř XIII. v 16. století rozhodl, že už je nutné udělat úpravu. „Stanovil komisi astronomů a vyhlásil změny v juliánském kalendáři, které vedou k tomu, že až někdy do roku 4840 máme zajištěno, že se kalendář od reálných vesmírných dějů nerozjede o více než o jeden den,“ říká jihočeská astronomka Jana Tichá. Vznikl tak kalendář, který se po papeži Řehořovi označuje jako gregoriánský.

A v čem změna spočívala? „Ne úplně všechny roky jednou za čtyři roky jsou přestupné. Stovkové roky jako 1700, 1800 nebo 2100 přestupné nejsou, pokud nejsou dělitelné čtyřmi sty,“ vysvětluje Jana Tichá.

Bylo ustanoveno, že přestupným „stovkovým“ rokem bude rok 1600 a pak až rok 2000. Roky 1700, 1800 a 1900 přestupné nebyly, stejně tak jako nebude přestupným rok 2100. „Je zajímavé, že oni mysleli takto dopředu,“ komentuje astronomka.

A proč se den navíc přidává právě k únoru? „To vychází z toho, že rok původně začínal jarní rovnodenností, což mělo základ už v jednoduchých pravěkých kalendářích. Únor byl tedy posledním měsícem roku, a tak se den navíc prostě přidal na tehdejší konec,“ odpovídá Jana Tichá.