Kateřina Bolechová: Televizní mop

„Prima,“ řekla jsem si. Druhý den ráno mi zvonil telefon, neznámé číslo, vymáčkla jsem. Za chvíli to zvonilo znova, další neznámé číslo, nechala jsem zvonit. Do třetice jsem telefon vzala.

Pozdravila mě ráčkující paní a hned začala. „Vy jste si u nás objednala mop a já mám pro vás náhradní návleky,“ a udala částku. Na to jsem jí odpověděla, že žádné návleky nechci. Paní zaburácela do telefonu: „ A to vytíráte kuchyň a koupelnu jedním hadrem?“

Úplně mi vyrazila dech a hlavou mi prolítlo, co je jí vlastně do toho, jak já vytírám, ale mlčela jsem. Z druhé strany telefonu se ozvalo: „No dobře, tak mám pro vás balíček s kartou …, pak je tam karta a další karta…“

Měla jsem těch karet a balíčků najednou dost a povídám: „Já nechci ani balíček, ani kartu a víte co, ruším objednávku“. Paní jen něco pípla, pak jsem zavěsila. Pořádně mě to rozčílilo, řekla jsem si, že kvůli jednomu koštěti potažmo mopu si nebudu objednávat dalších deset balíčků a karet.

Nakonec se mi povedlo sehnat mop v kamenném obchodě a i kdyby ne, vytírala bych dál na svých vrzajících kolenou, případně bych namotala staré roztrhané tričko na koště a každému to musí být úplně jedno.