Kateřina Bolechová: Prodavačky

Ale znáte to pořekadlo „nikdy neříkej nikdy“. A tak se stalo, že jsem jednoho dne stála v krámě obchodního centra jako personál.

A věřte, že jsem tam vstupovala s mnoha předsudky. Začátky byly těžké, téměř dvanáctihodinové směny chození a stání na tvrdé dlažbě, večer jsem si nohy máčela ve kbelíku a častokrát si říkala, jestli to vůbec budu schopna vydržet.

A vydržela jsem i se zablokovanou páteří, bolestmi ramene a každého kloubku v těle, vydržela jsem palety zboží, jejich vybalování i zabalování, vydržela jsem přeceňování a naceňování, akce, řezání prázdných krabic a spoustu dalšího.

Možná se ptáte, kde jsem nechala zákazníky? Začnu u sebe. Než jsem vstoupila na území obchodního centra jako zaměstnanec, považovala jsem se občas za obtížného zákazníka. Ale po zkušenostech prodavačky, jsem mnoho věcí v tomto směru přehodnotila.

Poznala jsem spoustu nových lidí, a to nejen v daném kolektivu, ale i z ostatního personálu centra. A mnozí z nich byli milí lidé, kteří prožívali obyčejné věci, někdy strasti, jindy radosti, ostatně jako každý smrtelník.

Zkuste odhrnout pomyslnou oponu, pokladny nepřetržitě pípají, k rampě přijíždějí auta plná těžkých palet, bude třeba nandat zboží, kam patří, u jednoho z regálů stojí zaměstnanec, vedle sebe horu plných krabic, otáčí se, má vaše oči, ruce, nohy, všechno, jste to vy a čeká vás pořádná dřina.