Kamelot – Země antilop

Možná by k podstatné části jejich repertoáru seděla nálepka pop-tramp. A není to myšleno nijak ironicky. Právě toto překročení tak trochu zabetonovaných pravidel o přírodním zvuku od táborových ohňů, je jednou z věcí, která je na Kamelotu nejzajímavější jak žánrově, tak muzikantsky.

Kapela si vždycky uměla pohlídat příjemný souzvuk akustických a elektrických kytar a šikovnými aranžemi a vokály povýšit občas i spíš průměrné písničky. A když jsme u nich, protože na písničkách nakonec vždycky záleží nejvíc, možná se těm Kamelotským opravdu líp dýchá v rozhlasovém éteru, než venku v lese u praskajícího ohně.

Ostatně, posuďte sami.