Jihočeská vědecká knihovna mapuje šumavskou německy psanou lyriku
Knižní tipy; Náš host: Ivo Kareš a Jan Mareš představí publikaci o německy psané šumavské literatuře Kohoutí kříž; Recenze Mileny Marešové na knihu Ivana Čisťakova Život mi vzal BAM; Soutěž
KNIŽNÍ TIPY
Stanislav Beran: Žena lamželezo a polykač ohně
Jindřichohradecký autor Stanislav Beran vydává v nakladatelství Host novou knihu. Jsou to povídky, žánr, kterým Beran vstoupil před časem velmi úspěšně do literatury. Jeho nová kniha se jmenuje Žena lamželezo a polykač ohně a jsou to příběhy dnešních dnů, které mají velkou šanci čtenáře zaujmout – nejen tématy, ale také čtivým jazykem. I napohled je to – díky úpravě Martina Peciny – pěkná kniha.
Vladimir Nabokov: Slídil
V nakladatelství Paseka vychází další kniha ruského nebo přesněji rusko – amerického spisovatele Vladimira Nabokova – novela Slídil. Ocitneme se v Berlíně druhé poloviny 20. let. Hlavní hrdina je tak zdeptaný a ponížený, že se rozhodne pro sebevraždu, ale po smrti zjistí, že to ani v nové formě existence o moc lepší nebude. Pozorní Nabokovovi čtenáři najdou v této novele z autorova raného období už nejeden motiv, známý z jeho pozdějších a slavnějších děl. Knihu přeložil z angličtiny Pavel Dominik.
Liza Marklundová: Exploze
Knižní klub vydává román Exploze od královny severských detektivek Švédky Lizy Marklundové . Hlavní hrdinkou jejích příběhů je reportérka Annika Bengtzonová, která ve své profesi čelí mužskému machismu. Sama autorka si vyzkoušela, jak tvrdá je práce v televizní zpravodajské redakci, a zasadila do tohoto prostředí děj svého románu. Stejně jako v Larssonovu Miléniu je i Exploze detektivkou se společenským přesahem a řeší se tady víc než jen kriminální činy.
Václav Šorel: Vzpoura mozků
Pamatujete se na stará ábíčka, tedy časopis ABC mladých techniků a přírodovědců? V 70.letech minulého století tam vycházel dnes už legendární komiks Vzpoura mozků Václava Šorela. Pokud byste si příběhy hvězdoletu Prométheus a jeho posádky chtěli připomenout, nemusíte shánět po půdách staré časopisy. Vzpoura mozků teď vychází v nakladatelství XYZ jako román.
Míjím se s měsícem
Stará japonská forma haiku láká i české a slovenské básníky. Svědčí o tom antologie nazvaná Míjím se s měsícem, kterou sestavili Martin Krátoška a Pavel Martinec. Zařadili sem verše třiceti autorů, zkušených i těch, kteří s haiku teprve začínají. Haiku jsou básně inspirované přírodou a střídáním ročních dob a těží ze zvukomalebnosti jazyka: je to potěcha pro autory i čtenáře.
NÁŠ HOST
Ředitel Jihočeské vědecké knihovny Ivo Kareš mluví v našem pořadu pravidelně jednou měsíčně o zajímavých přírůstcích do knihovních fondů, ale dnes nám spolu s Janem Marešem přišel představit jeden dlouhodobý projekt. Jan Mareš pracuje v regionálním oddělení knihovny a už dvacet let se intenzivně zabývá německy psanou šumavskou literaturou. Ivo Kareš pak jeho materiál zpracovává pro internet. Výsledkem této spolupráce je publikace Kohoutí kříž.
RECENZE Mileny Marešové
Ivan Čisťakov: Život mi vzal BAM
BAM – zkratka označující Bajkalsko-amurskou magistrálu – je známá nejen jako spojnice vzdálených bodů rozsáhlého území Ruska. Zároveň na ní leží stín totalitního zřízení, stalinské diktatury, která pro těžkou práci využívala síly svých vězňů. Ale Ivan Petrovič Čisťakov poznal BAM ještě z jiného úhlu – jako velitel stráže jednoho z vězeňských táborů. Svůj unikátní pohled zaznamenával v letech 1935-1936 denně do deníku, který byl teprve nedávno nalezen ve sbírkových fondech ruské humanitární organizace Memorial.
Plány stavby železničního spojení mezi východním a západním okrajem Ruska pocházejí z devatenáctého století a do provozu byla Transsibiřská magistrála, nejdelší železniční trať na světě o délce více než 9 000km, uvedena roku 1916.
Bajkalsko-amurská magistrála je téměř 4 000 km dlouhá trať, která se v Irkutsku odděluje z Transsibiřské a míří v jisté vzdálenosti, ale téměř paralelně s ní, k pobřeží Tichého oceánu.
Je to podobné jako pyramidy nebo čínská zeď – jsou to monumenty, stavby ohromující svojí velikostí, lidským vzdorem vůči přírodním překážkám a zdánlivou nepřekonatelností. Podobně jako zmíněné stavby, také BAM pocházela z otrocké práce. V tomto případě je třeba současně přidat další pojem – gulag. Megalomanský počin vzešel z rukou vězňů, válečných zajatců, ale především tam byly zneužívány oběti politických procesů, vyhnanci nepohodlní vládnoucí ideologii. Teprve později se stavba stala symbolem mládežnického nadšení a budovatelských brigád. Moment vykořisťování je tady ale hlavním hybatelem, o čemž svědčí mnoho autentických svědectví, z nichž nejznámější je zřejmě to Solženicynovo.
Ivan Čisťakov bydlel v Moskvě. V úvodu knižního vydání jeho deníků z let 1935-1936 zjistíme, že o něm není mnoho známo – ani věk, povolání, snad že měl technické vzdělání, zřejmě byl učitelem a padl v roce 1941 na frontě v Tulské oblasti. Možná o to silnější je výpověď – nezatížená zmanipulovaným nadšením. Čisťakov byl velitelem stráže sibiřského gulagu, ale na tu pozici byl umístěn za trest - kvůli jakémusi přestupku byl vyloučen z komunistické strany a odeslán na nepopulární pozici.
Je deset hodin večer, město Svobodnyj. Temno a sychravo. Špína a bláto. … První, kdo nám jde vstříc – vida, to není rudoarmějec, čistý a podle předpisů, ale nějaký partyzán. Zašlý kabát bez výložek, stejně obnošené boty, promačkaná čepice a na rameni puška. To je první zápis v Čistakovově deníku, z 9.10.1935. Reflexe utrpení a nesmyslné bezohlednosti – tím se plní následné stránky. Pocit člověka, jehož pobyt je sice časově omezen, ale ani to neumenšuje evidentní alogičnost a degradaci, kterou sleduje v celé koncepci tohoto nefunkčního soukolí.
Autor psal jednoduchým stylem, až lapidárně – o nedostatku jídla, tepla, hygieny; o útěkářích, odpíračích i údernících; o stereotypu, který narušuje pouze změna ročního období. Čteme o pocitech smutku, bezvýchodnosti, o myšlenkách na sebevraždu. Právě svým lapidárně prozíravým popisem je tato výpověď silná. Skrze osobní zkušenost totiž dokládá a odhaluje nelidské založení totalitního režimu. A právě jako takto závažné svědectví je třeba knihu Život mi vzal BAM, chápat.
SOUTĚŽ
Jak se jmenuje detektiv anglické spisovatelky Dorothy Sayersové: vrtošivý aristokrat, který vystupuje v mnoha jejích knihách a je velmi populární? Napište nám jeho jméno i příjmení do týdne!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Jednání Fica s Putinem je poškozování zahraničních politických zájmů Slovenské republiky, říká politolog
-
Putin přijal Fica. ‚Česká vláda zajistila, abychom se nemuseli plazit před masovým vrahem,‘ říká Lipavský
-
Útočník z Magdeburku opakovaně hrozil spácháním trestných činů. Za nebezpečného ale označen nebyl
-
Trump by mohl požadovat vrácení Panamského průplavu. Země podle něj vybírá nadměrné poplatky