Jihočeši: Adolf Born

Už jako kluk obdivoval Adolf Born Burianovy ilustrace v dobrodružných knížkách pro děti a pokoušel se o vlastní obrázky. Na gymnáziu už bylo jasné, že se chce věnovat výtvarné tvorbě. „Hrozně mi nešla matematika,“ vzpomíná, „úkoly mi dali spolužáci opsat, ale u tabule jsem nikdy nic neuměl. Naštěstí jsem měl rozumné učitele, kteří mě nechali odmaturovat. I díky nim jsem pak mohl studovat dál, protože bez maturity by to určitě nešlo, a to ani na výtvarných školách.“

Mimochodem, mediálně už mnohokrát podchycený zájem Adolfa Borna o různé staré klobouky, čepice nebo přilby byl zřejmě inspirován právě jeho studiem na VŠUP v Praze, kde se při výuce kresby věnovala pokrývkám hlavy zvláštní pozornost.

Adolf Born se zpočátku zaměřil na karikatury a v 70. letech získal dokonce prestižní ocenění na výstavě světové karikatury v Montrealu. „Přesto jsem karikatury opustil, protože jsem sice chtěl zůstat věrný humoru, ale líbila se mi i trochu vážnější poloha, ať už v knižních ilustracích, nebo v grafice.“

Asi nejznámějším oborem Bornovy tvorby jsou filmy, na kterých spolupracoval se svým přítelem Milošem Macourkem. Nezaměnitelné postavičky Macha a Šebestové dodnes baví děti, i když po Macourkově smrti Adolf Born filmovou práci opustil: „Ještě jsme s jednou kolegyní dodělali asi šest filmů Mach a Šebestová na cestách, ke kterým napsal Miloš před smrtí scénáře, ale pak už jsem v tom bez něj pokračovat nechtěl.“

I když se Adolf Born dožil letos v červnu už 82 let, na odpočinek moc nemyslí. „Čím je člověk starší, tím víc toho od něj chtějí. Každou chvilku přijde nabídka na ilustrování knih nebo divadelní výpravu, a tak musím trochu bojovat, abych měl nějaký čas taky sám pro sebe.“

Poslechněte si celé vyprávění tak, jak jej zaznamenala redaktorka Hana Soukupová: