Jedovatá kráska pro každou roční dobu – to je bobkovišeň
Bobkovišně nepatří mezi náročné rostliny na pěstování, ale je potřeba dodržet pár podmínek, týkajících se zejména světla a půdy.
„Nejlépe se jim daří v polostínu, na místě, kde je dostatek světla, ale nejedná se o přímé slunce. Je potřeba vnímat i to, jakou máme k dispozici půdu. V propustné a suché půdě se jim dobře dařit nebude. Měla by být ideálně trvale vlhká, nikoli mokrá,“ vysvětluje zahradník Pavel Chlouba.
„V zahraničí velmi často vidíme krásné, stálezelené živé ploty z bobkovišní. V našich podmínkách by toto jejich využití stálo za zvážení. Některé odrůdy totiž bývají náchylné na namrzání. Nikdy se nestane, že by uhynula celá. Ale když je silná zima, stane se, že špičky výhonů namrznou. Ubírá jim to na kráse a je potřeba počkat, až zregenerují,“ říká zahradník Chlouba, podle kterého se hodí vysazovat spíš do skupin nebo jako solitérní keře.
Na otázku, zda mají tyto keře něco společného s bobkovým listem a višní odpovídá Pavel Chlouba kladně: „Ano, ale jen vizuálně. Vzhled listu je podobný vavřínu a plod se malinko podobá višním. Je to typická peckovina, která ovšem není k jídlu, protože je jedovatá.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
