Jaroslav Samson Lenk ve své písničce Sedmnáctého listopadu vítal svobodu, „věrnou milou tuláků“
Ve svátečním vydání pořadu Světla ramp věnuji pozornost souborně vydaným písničkám sametové revoluce. Do tohoto výběru neřazená a víceméně málo známá je však píseň, která má 17. listopad přímo v názvu. Napsal ji Jaroslav Samson Lenk, a je tedy přímým působivým ozvukem těch vzrušujících okamžiků.
Jakkoliv společně s dalšími písničkáři na svých koncertech připravoval půdu k 17. listopadu 1989, z dnešního pohledu na Samsonovou tvorbu nás napadne zřejmě jediné – pohoda, která je přirozeně spjata s průzračnou melodií, trampskými songy a vandrováním. A to, pokud ho vnímáme jako sólového písničkáře, ale rovněž vedoucího vlastní kapely Samson a jeho parta, zakladatele folkového souboru Máci a člena legendárního Hop Tropu.
Jaroslava Samsona Lenka, který svá mladá léta prožil na jihu Čech, jsem se zeptal na skladbu Sedmnáctého listopadu, kterou zahrnuje album natočené společně s dalším písničkářem Slávkem Janouškem, jež vyšlo v roce 1990.
„V písničce zpívám: Svobodo má ztracená, holka moje bez věna, tak vejdi, věrná milá tuláků, stará hrozbo hlupáků, vejdi dál. A já tu svobodu, která tím listopadem byla spuštěna, vnímám stále velmi pozitivně, protože si mohu dělat, co chci, a nikdo mi do toho nekecá,“ přiznává po létech Jaroslav Samson Lenk.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
