Jaromír John: Svatozář. Příběh nepovedeného manželství, o němž se ale dá pro pobavení aspoň vyprávět

1. květen 2022

Dokud je manžel na frontě první světové války, domov vidí jako ráj na zemi, po návratu se mu ta jeho „Mařena“ zase začíná pěkně zajídat.

Čte: Miroslav Rataj
Připravil: Zdeněk Milt
Napsal: Jaromír John
Režie: Tomáš Jirman
Natočeno: v olomouckém rozhlasovém studiu v roce 1996.

„Zešeredněla jak noc, takové z ní bylo pometlo. Nerad jsem se s Mařenkou ukazoval před lidmi. Mám rád, když je ženská hodně nastrojená, u krku výstřih, pentle a když nosí klobouk s volavkou. Mařenka byla švadlena a prokristapána neuměla se ustrojit. Ženská z města a chodila jako nána vod krav. Tak mně bylo u ní všechno protivný. Ta figura, ty křivý nohy v botkách, ty rozpíchaný žlutý prsty, ten pihovatý nos, okurčička, a kozí očka věčně červený jak uplakaný i ta špičatá vystrčená brada. Tobiáš mi řek: Ta tvá žena, no, servus!“

Povídka Svatozář vyšla v souboru Večery na slamníku v roce 1920. Johnovy texty s válečnou tématikou vycházely už dříve v denním tisku, v Lidových novinách, v Cestě, v Lumíru nebo v Šibeničkách.

Všechny „příběhy“ spojuje válka, která svedla dohromady nejrůznější lidské typy. Chlapi sedí, povídají si, vzpomínají, glosují… Na rozdíl od jiných literárních děl, která bezprostředně reagují na válečné roky, nejsou Večery na slamníku jejich patetickou obžalobou. Tady se nelíčí krvavé bitvy, neadorují národní hrdinové, tady se prostě vypráví o životě za války i před ní…Někdy je to úsměvné, komické, jindy tragikomické, smutné.

Jaromír John se narodil 16. dubna 1882 v Klatovech, kde jeho otec tehdy učil na gymnáziu. Bohumil Markalous, to bylo autorovo rodné jméno, se ale na západě Čech dlouho nezdržel, rodina se brzy přestěhovala do východočeské Chrudimi.

Po ukončení studia působil Jaromír John jako učitel nejdříve v Praze, později v Kolíně a v Hradci Králové. V únoru 1915 nastoupil jako jednoroční dobrovolník vojenskou službu v Hradci Králové. Po ukončení jezdecké školy a kurzu důstojnických aspirantů odešel v červenci téhož roku na balkánskou frontu. Tam onemocněl úplavicí a dočasně ochrnul na dolní končetiny. Po dlouhé léčbě zůstal v zázemí jako velitel jízdárny a instruktor trutnovské jednoroční školy a správní důstojník v nemocnicích v Broumově a Pardubicích.

Z armády odešel až v roce 1919 a začal se naplno věnovat literární a redaktorské práci. Stal se redaktorem a výtvarným referentem brněnských Lidových novin, učil na reálném gymnáziu v Brně a také přednášel na VUT. Kvůli klidu na vlastní literární práci se v roce 1934 přestěhoval do Slatiňan u Chrudimi. V roce 1946 přijal nabídku přednášet na Univerzitě Palackého v Olomouci, kam se také přestěhoval. Autor Večerů na slamníku zemřel na infarkt ve východočeské Jaroměři 24. dubna 1952. Bylo mu 70 let.

autor: Martina Toušková | zdroj: Tvůrčí skupina Drama a literatura
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?