Ján Sliacky: Udržitelnost
Snažím se chovat ekologicky. Jak se dnes říká: udržitelně. Třídím suroviny. Vícekrát používám tutéž igelitovou tašku. Využívám hromadné dopravy osob. Upřednostňuji vlaky. Chodím pěšky. A na přechodech pro chodce dávám přednost automobilům.
Divíte se mi? Co to plácám, říkáte si?
Ano. Přednost na přechodech je krásnou věcí. Umožňuje mi jako chodci nečekat na zebře několik sekund nebo dokonce minut. Mohu komunikaci přejít hned. Co však tato moje přednost stojí?
Napadlo mě, co to dělá s životním prostředím? Takováto neustále přerušovaná jízda automobilů. Už ze školy vím, že spotřeba pohonných hmot je také odvislá od způsobu jízdy. Čím plynulejší je jízda, tím je spotřeba motoru vozidla nižší.
Neustálé přerušování jízdy. Zpomalování. Zastavování a opětovné rozjíždění má za následek nejen zvýšenou spotřebu pohonných hmot, ale i nadměrné množství výfukových plynů v ovzduší. Tedy přesně to, čemu se snažím svým chováním vyhnout, přemýšlím.
Kdyby vozidla jezdila plynuleji a nemusela zastavovat u každého přechodu pro chodce, kolem kterého se i jen mihnu jako chodec, mohlo by se vytěžit méně nerostných surovin. Méně by se jich na celém spotřebovalo, převáželo, vozidla by svými exhalacemi méně zatěžovala město. Planetu. Dumám.
Možná vám mé chování připomíná boj s větrnými mlýny. Ale já si za svým názorem stojím. Dávám přednost udržitelnosti.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
